Vratislav: Trpaslíci, vyhlídka a první dojmy
Když se řekne víkendový trip za hranice, spousta lidí automaticky startuje směr Rakousko nebo Německo. My jsme tentokrát hodili batohy do auta a z Trutnova vyrazili po vlastní ose směr Polsko. A hned na úvod musím vytesat do kamene: Wroclaw (Vratislav) je regulérně jedním z nejhezčích polských měst, které jsme kdy viděli. Má to neskutečný vibe, historii, skvělé gastro a genius loci, který Vás chytne hned na prvním semaforu.
Nohy nás sice bolely už při pohledu do mapy, ale tohle město za ty kilometry prostě stálo. Pojďme se podívat na první polovinu našeho wroclawského tažení.
Neogotické hodiny, pistáciové nebe a soud jako nádraží
Naše objevování začalo u Univerzitní knihovny. Architekt Richard Plüddemann v letech 1887–1891 vytvořil nádherný kus čisté neogotické architektury. Jako lidé, co milují detaily, jsme museli povinně uvíznout pohledem na těch úchvatných hodinách na věži. Hned naproti knihovně navíc sídlí kavárna, kde dělají tak geniální pistáciové dobroty, že nám okamžitě zvedly náladu po cestě autem.
O kus dál jsme minuli budovu Okresního soudu. Ta slouží svému účelu (včetně věznice) už od roku 1852. David se na ni chvíli koukal a říká: „Hele, není to hlavní nádraží?“ A měl pravdu, ten postřeh sedí. Podobnost s wroclawským hlavním nádražím je až neuvěřitelná, takže pokud tu někdy budete muset řešit právní opletačky, aspoň to uděláte s pocitem, že zrovna někam cestujete.
Abychom ale nezůstali jen v 19. století, protáhli jsme se kolem Národního hudebního fóra. Tahle obří, moderní koncertní síň se stavěla šest let a otevřeli ji v roce 2015, těsně předtím, než se Wroclaw stala Evropským hlavním městem kultury. Kontrast starého a nového tu funguje na jedničku. A když už mluvíme o současnosti – silný moment nás čekal u nástěnné malby proti Putinovi. Podobizna ruského prezidenta v poutech s hitlerovským knírkem a nápisy „Killer“ a „Norimberk pro Putina“ jasně odkazuje na poválečné procesy s válečnými zločinci. Poláci se s tím zkrátka nemažou a jejich protikomunistická a protidiktátorská nátura je tu cítit na každém rohu.
Lov na trpaslíky a Rynek, kde na vás čeká vánoční halucinace
Pak už jsme ale vpluli do absolutního historického jádra. První věc, o kterou zakopnete (doslova), jsou trpaslíci (Krasnale). Tyto malé bronzové sošky jsou rozseté po celém starém městě a je to naprosto geniální turistická atrakce. Nejsou tu ale jen pro okrasu. Vznikly jako symbol protikomunistického hnutí Oranžová alternativa, které pomocí trpaslíků bojovalo proti absurdní komunistické cenzuře. Dneska je to ikona města. Chytlo nás to natolik, že jsme s Davidem chodili s očima zabodnutýma do země a soutěžili, kdo jich najde víc.
Následoval Rynek – jedno z největších středověkých náměstí v Evropě (obdélník 213 × 178 metrů). Celá tahle obří pěší zóna je lemovaná nádhernými měšťanskými domy, Starou a Novou radnicí a všude kolem to žije kavárnami a bary. Jak jsem to viděl, hned mě napadla jedna věc: „Ty kráso, vánoční trhy tady musí být naprostý banger!“ Atmosféra je neskutečně přátelská a uvolněná.
Samotná Vratislavská radnice (Ratusz) je klenot gotiky. Dneska je z ní muzeum, ale nejvíc nás dostal fakt, že během druhé světové války schytala přímý zásah pumou, která ale nevybuchla a zůstala zaseknutá ve střeše. Tomu říkám z prdele klika, jinak by z téhle nádhery zbyla jen hromada trosek.
304 schodů do pekla a nejstarší ostrov bez vody
Hned na rohu Rynku stojí monumentální cihlový Kostel sv. Alžběty s věží vysokou 91 metrů. Samozřejmě tam byla vyhlídková plošina a samozřejmě David zahlásil, že tam musíme.
Očekávání: Romantický výstup za výhledem.
Realita: 304 schodů po úzkém točitém schodišti. Regulérní kardio masakr! 🥵
Nahoře jsem sice popadal dech a proklínal celý polský sakrální stavební úřad, ale ten výhled na celé město za ten infarktový stav fakt stál.
Když jsme se oklepali a doplnili energii, zašli jsme do Haly Targowa – historické tržnice z let 1906–1908. Stavěl ji Richard Plüddemann v době, kdy město patřilo Německu, a proslavila se tehdy unikátním využitím masivních betonových trámů. Dneska je to skvělý potravinový trh plný vůní. Kousek odtud jsme navštívili i Synagogu pod Bílým čápem z roku 1829, která nese jméno po starém hostinci a jako jediná ve městě zázrakem přežila holokaust.
První část naší výpravy jsme zakončili na Tumském ostrově (Ostrów Tumski). Je to vůbec nejstarší část Wroclawi, lidé tu žili už v 8. století. Vtipné je, že dneska už to žádný ostrov není, protože jedno rameno řeky Odry časem zasypali. Dominuje mu obří goticko-barokní Katedrála svatého Jana Křtitele s nádhernými vitrážemi. Je to už čtvrtý kostel stojící na stejném místě a ta kombinace starých cihel, ticha, rozsáhlých parků a arboreta Vás po celém tom městském shonu dokonale uklidní.
Zkrátka, první dva dny nás Wroclaw totálně dostala. A to jsme ještě netušili, co nás čeká další den, až se podíváme na nejvyšší budovu Polska a betonové monstrum!
📊 Statistiky první části:
👣 Nachozeno schodů na jednu věž: 304 (nohy v plamenech)
👺 Počet nalezených trpaslíků: David 24 : Zdeněk 19 (podváděl, koukal do mapy)💣 Nevybuchlé pumy v radnici: 0 (naštěstí už ji vyndali)
🥐 Spotřeba pistáciových dobrot: Vysoká, highly satisfied
🌊 Počet ramen řeky na ostrově, co není ostrov: 0
💡 Praktické okénko „Víte, že…?“
Wroclawští trpaslíci: Hnutí Oranžová alternativa v 80. letech kreslilo trpaslíky na zdi přes skvrny, kterými policie zatírala protirežimní nápisy. První bronzový trpaslík (Papa Krasnal) se v ulicích objevil v roce 2001. Dnes jich po městě žije přes 600 a mají dokonce svůj vlastní festival a aplikaci na jejich vyhledávání.
Hala Targowa: Betonové parabolické oblouky uvnitř tržnice byly v roce 1908 naprostým inženýrským průkopnictvím. Architekti z celé Evropy sem jezdili zírat, jak se dá beton využít esteticky a zároveň funkčně bez nutnosti těžkých sloupů.
Ostrów Tumski a lucerny: Protože šlo o církevní území, platilo zde specifické právo a ostrov byl nezávislý na městě. Dodnes je to jedno z posledních míst v Evropě, kde se zachovalo ruční plynové osvětlení. Každý večer tu prochází lampář v černém plášti a ručně zažehuje přes 100 plynových lamp.
