Na letiště jsme dorazili poměrně brzy. Zdenda by řekl, že akorát, aby to bylo bez zbytečného stresu. Já bych to popsal tak, že jsme dorazili s předstihem anglického gentlemana, který se nemusí stydět, že na čaj o páté přišel už v 16:59. Těšíme se na první letošní dovolenou po roce nonstop práce. Letiště Václava Havla může zkušeného cestovatele překvapit už jen zlevněním v restauracích a doplňkových služeb, které v nejbližších sto letech nemůže stejně očekávat.
Při odbavení zavazadel jsme si řekli, že i my jednou musíme vyzkoušet samoobslužné odbavení zavazadel s check-inem předem. Zdendova reakce byla, že zatím provedeme vše postaru, že nechce, aby naše kufry skončily v Jihoafrické republice, místo v Bangkoku. Prý k tomu ještě bude příležitost. Menší drama vždy nastane pří vážení kufrů. Letíme se společností Emirates. Já 5 kilo pod limitem u kufru, 2 kila navíc u batohu do kabiny. Zdenda je nadlimitní s kufrem i batohem. Emirates naštěstí nabízí sloučení váhových limitů do jednoho, třeba pro rodiny s dětmi. Využijeme této výhody a slečna za pultíkem, na můj batoh, přidává visačku, aby každý poznal, že doma nemáme váhu a do velkého kroužku vpisuje 8,5 kg. Usměje se a řekne: “Je to v pořádku.” Máváme kufrům a odcházíme na kouřovou pauzu. Po poctivém promrznutí v teplotě kolem nuly, slabých mikinách a drkotajícími zuby zkušeně procházíme pasovou kontrolou. Vyndáváme pasy z obalu, to doporučujeme všem. Při promenádě mezi parfémy mě napadne, jestli s sebou mám nějakou voňavku, kdyby mi došel sprchový gel. Naštěstí tohle nemusím řešit, protože jsem ho zapomněl doma. Každý hotel dnes nabízí nějaký mycí základ, nemydlím tím Jar, ale ve sprše vždy něco objevíte. A Zdenda, pro jistotu, veze parfémů pět.
Bezpečnostní kontrolou procházíme hladce. Do každé vany pěkně odložit hodinky, telefon, oblečení a příruční zavazadlo zbavené všech tekutin nad 100 ml, pěkně zvlášť v průhledném sáčku. Bohemky v plechovce prošly jako královny. Koupili jsme je až tady. Když jsme přišli do čekací zóny před bránou č. 8, lidé teprve vycházeli z letadla. Jasné znamení, že neodletíme na čas. Nakonec z toho byla hodina zpoždění. I s tím musí zkušený cestovatel počítat a nějak se zabavit. Třeba poslechem plačících dětí všech národností, které jsou také mrzuté, že musí čekat. Hurá, nastupuje! Samozřejmě, až po první třídě a držitelích všech karet z Mendělejevovy tabulky prvků.
Letíme Airbusem A 380-800 do přestupního dopravního uzlu v Dubaji. Zkušenosti už máme z loňské cesty do Austrálie a těšíme se na pohodlnou krátkou cestu, jenom 6 hodin, která s dobrým jídlem, neomezeným přísunem vína a pití, palubním zábavním systéme ICE uteče rychle. Jen trochu litujeme, že jsme si vybrali sedadla u okénka. Náš soused bude pokaždé vědět, kdy půjdeme na toaletu. V tomhle letadle je nejlepší vybrat si prostřední řadu sedadel po 4. Natáhnout nohy do uličky a jít se projít, bez rušení někoho jiného v řadě. Jasně, ještě je tu horní paluba. My ale raději peníze utratíme za zážitky, než za kaviár a šampaňské. Po loňské cestě, jsme si uvědomili, že to jsou vyhozené peníze. Cestou jsme si, u záchodů popovídali s mladým elektrikářem o cestování a zkusili se stevarda zeptat, jestli bychom se nemohli po schůdkách podívat do první třídy. Prý můžeme na jejich webových stránkách a znovu založil tlustý provaz, který odděluje podpalubí od vyššího patra, do háčku.
V Dubaji jsme dosedli na čas podle letového plánu. O tom nás ubezpečila česká letuška, která nám hojně nalévala červené víno s tím, že na palubě nenechá otevřenou lahev. Normální lidi hledají po vystoupení toalety. My hledali kuřárnu. Dosedli jsme na terminál T1 a po několika slepých výpravách se nám ji podařilo najít na jeho samém začátku. Při cestě zpět jsem měřil čas. Z jednoho konce na druhý se dá přejít za deset minut. To jsem zastavil stopky a zjistil, že ještě jedna kuřárna se nachází přímo nad námi v mezipatře a už jsme kolem ní jednou prošli. No nic, po dlouhém letu je potřeba obnovit krevní oběh a procházka nám jenom prospěla. Místa pro kuřáky jsou děsivé místa, ve kterých v mlze nenajdete ani popelník. Čekání uteklo rychle, jako termín pro podaní daňového přiznání. Už čekáme s boarding pasem na let do Bangkoku. Poslední část cesty a opět s Airbusem A 380-800. Stejná místa u okénka a pozvolna přicházející únava. Je 3:40 ráno místného času. Při letu se dodíváme na film Vlny, který mají Emirates v bohaté nabídce 6 filmů v českém jazyce. Člověk si uvědomí, jak svobodný dnes může být, proti ději ve filmu. Oba usneme a probudíme se až půlhodiny před přistáním. Zdenda se podívá z okénka a naprosto vážně se mě zeptá: “Letíme do toho správného Bangkoku? Pod námi jsou jen pole.” Na obrazovce přepínám pohled z kamery pod letadlem a začínají se rýsovat první známky velkého města. Dosednutí s tímhle kolosem na runway musí být pro piloty výzva. Pro cestující je zážitkem i vysunutí podvozku. Jsme v Bangkoku.
Obrovské letiště nabízí neskutečné zážitky s celní kontrolou, na kterou musíte stát frontu, jako na zboží ve výprodeji. Kroutící se had zpocených cestujícíh vás spolkne a vyplivne u jedné z budek, ve které sedí netečný cizinecký úředník. Jeho náplní práce je se na vás nepodívat a dát vám razítko do pasu. Jedno doporučení. Vyplňte si příletovou kartu předem. Je to možné nejdříve 3 dny před příletem. Viděli jsme hodně lidí, kteří zjistili, že musí mít nějakou příletovou kartu vyplněnou, až u cizineckého úředníka, který je nemilosrdně vykázal zpět na konec fronty. U kontroly vám sejmou otisky prstů z obou ruk, všechny prsty a pak se ještě musíte usmát do kamery. Pokud jste menší postavy a trefíte na úředníka s dobrou náladou, skloní ji na vás. Jinak máte smůlu a musíte si dát něco pod nohy. Cestou z letadla na nás svítila cedule, že zavazadla budou připravena do 15 minut na páse číslo 19. Celá pasová kontrola trvala přes jednu hodinu. Snad nám zůstanou kufry věrné, budou se stále točit na páse a čekat na nás, jako pes Goro před Tokiem. Nebylo třeba se obávat. Na letišti existuje funkce sundávače z pásu. Nenechají je tam dlouho čekat a zaměstnanci letiště to udělají za vás, sundají je a vyrovnají podél pásu, aby uvolnili místo pro vykládku zavazadel z dalších letů. Pokud se váš kufr nebude nikomu jinému líbit, najdete ho vyrovnaný v řadě podél pásu. Naše tam naštěstí byly. To byl popis cesty z Prahy do Bangkoku. V dalším deníku najdete, co následovalo. Například výběr hotovosti, jak si zajistit odvoz z letiště na hotel a první zážitky z Bangkoku. Já třeba nevěděl, jak se tu hraje ping pong.
