Vyfackování na Moheru, český barman a horizontální pračka v Ardmore

Máme za sebou 55 kilometrů poctivého šlapání v nohách, hostelový bizár i piknik na Prada trávníku. Jenže žádný pořádný trip na Zelený ostrov by nebyl kompletní bez toho, aby Vám příroda ukázala svou nejtvrdší a nejvíc nekompromisní tvář. Poslední dny naší dubnové expedice se nesly v duchu absolutního challenge modu. Zažili jsme divoké moře, déšť, co bičoval z boku, a vítr, který nám udělal takový facelift, že i ten nejlepší fén od Dysonu mohl jen tiše závidět.

Já, David, Eva a Denise – banda (ne)normálních lidí – jsme se ale irského marastu nezalekli. Postavili jsme se tomu čelem a společně si došli pro zážitky, které nám z hlavy už nikdo nevymaže. Tady je finálový report!

Cliffs of Moher: Vizuální masáž a krémový lék od Čecha

Naším hlavním cílem byly světoznámé Cliffs of Moher (Moherské útesy). OMG, lidi, tohle byla čistokrevná vizuální masáž! Představte si gigantické skalní stěny vysoké až 214 metrů, o které se divoké atlantické vlny mlátili s takovou zuřivostí, že to přesně připomínalo moje nervy v pondělí ráno před první kávou. Ten výhled byl jako ze screensaveru s tou nejlepší aktualizací reality. Nše parta si to užila na maximum – smích, obří vítr ve vlasech a pořádná porce dramatu na hraně útesu.

Když už nás ten vichr zvenku solidně profoukl, zalezli jsme do místního návštěvnického centra na interaktivní 4D výstavu o životě kolem útesů. Dostanete tam filmové záblesky o ptácích, rybách, geologii a hlavně reálnou ukázku toho, „jak moc brutální zima tu může být i uprostřed léta“.

Po téhle mrazivé plískanici nás ale čekalo to nejlepší zahřátí. Zamířili jsme do pubu na poctivý burger a národní tekutý chléb – čepovaný Guinness.

Zjištění z maďarských a irských pubů: Guinness čepovaný přímo v Irsku chutná úplně jinak. Je krémovější, temnější, božštější a má hustou pěnu, co drží jako helma. 🍺👑

A korunu tomu všemu nasadil barman, který nám ho s úsměvem podal. Hádáte správně – byl to Čech! Jak jinak, naši expati zkrátka úspěšně ovládají a infiltrují celý svět. Popovídali jsme si, zahřáli žaludky a s tleskajícím srdcem (ale plačícíma nohama) pokračovali dál.

Ardmore Cliff Walk: Když Ir slíbí klidnou procházku

Poslední den jsme si naivně řekli, že si dáme klidnou, regenerační procházku podél pobřeží na slavné stezce Ardmore Cliff Walk. Jenže irská příroda se jen potutelně usmála, řekla si „Hold my Guinness“ a zapnula challenge mode na maximum.

Už samotná cesta autobusem na místo stála za to. Když místní Ir řekne, že to bude „smooth ride“ (pohodová jízda), znamená to v překladu, že autobus skáče po silnici jak splašený klokan s těžkou poruchou ADHD. Po příjezdu sice na chvíli zavládl klídek na pláži, ale jakmile jsme vykročili na útesy, přišlo to. Drsný déšť, brutální vichr a horizontální voda, která nelétala z nebe dolů, ale nekompromisně z boku přímo nám do obličeje.

Naše parta byla ale nezlomná. Nahodili jsme kapuce, výraz hrdinů z dramatické produkce BBC a s aurou jako z reklamy na ten nejdražší outdoorový gear jsme celou stezku poctivě prošli. A čistá irská komedie na závěr? Přesně ve vteřině, kdy jsme promočení na kost došli zpět na konec stezky, kompletně přestalo pršet a zpoza mraků drze vysvitlo sluníčko. V Irsku zkrátka buď celý život čekáte na počasí, nebo ho ignorujete. My si vybrali tu druhou možnost.

Návrat s hlavou plnou vděčnosti

Domů do Prahy jsme sice dorazili mokří jak irské ovce po koupeli a vyždímaní jako staré houby na tabuli, ale stálo to za každou jednu kapku. Obrovský a největší dík patří naší irské víle Kátě, která pro nás byla dokonalým záchranným kruhem v moři irské anarchie, chaosu a deště. Bez ní a její teplé sprchy by tenhle trip neměl šanci.

Odjížděli jsme sice fyzicky zničení, ale s hlavou plnou neskutečných zážitků a srdcem naprosto nacucaným vděčností. Irsko nám dalo všechno, vyfackovalo nás pobřežním větrem, ale ukázalo nám, že když máte kolem sebe tu správnou (ne)normální bandu lidí, přeperete i ten největší marast. Thank you, Ireland! Bude se nám stýskat.

💡 Praktické okénko „Víte, že…?

Ardmore a nejstarší křesťanské místo: Ardmore, kde jsme zažili tu horizontální sprchu, je považováno za vůbec nejstarší křesťanskou osadu v celém Irsku. Svatý Declan zde založil klášter ještě před příchodem svatého Patrika (někdy mezi lety 350–420). Na stezce Cliff Walk můžete dodnes vidět slavnou 29 metrů vysokou okrouhlou věž z 12. století, která sloužila mnichům jako bezpečný úkryt před nájezdy divokých Vikingů.

Papoušci na Cliffs of Moher: I když jsou Moherské útesy symbolem drsné a chladné geologie, každé jaro se promění v obří porodnici pro tisíce nádherných ptáků. Nejpopulárnějšími obyvateli jsou Papoušci severní (Puffins) neboli papuchalci s ikonickými barevnými zobáky, kteří zde hnízdí na travnatých svazích útesů od dubna do července

❓Nejčastější dotazy❓