Zrození pravé stracciatelly, kofeinový kouř a Uber jako záchrana před potopou
Náš sedmidenní italský maraton s holčičí partou dorazil do své cílové rovinky. Čekal nás přesun z Florencie zpět do Bergama, které mělo celý trip původně jen odstartovat a zakončit. Netušili jsme ale, že tohle město nám hned po pár hodinách ukáže tak nefalšovanou, čistou a nádhernou Itálii, že budeme v duchu okamžitě litovat, proč jsme raději celou tu otravnou Pisu nevyměnili právě za Bergamo.
Ranní odjezd z Florencie naštěstí proběhl bez dramat. Železnice nikdo nestávkoval, nasedli jsme do předem objednaného rychlovlaku směr Miláno, místenky klaply a cesta utíkala perfektně. Jakmile jsme ale vystoupili na monstrózním nádraží v Miláně, začala klasická digitální bitva. Chtěl jsem koupit lístky na regionální vlak do Bergama, jenže Google se opět rozhodl, že italské platební terminály prostě nemá rád. Celou tuhle dovolenou fungoval Google tak na 60 % a těch zbývajících 40 % očividně drželo pohromadě espresso a modlitby.
Když se to konečně podařilo, měli jsme asi 50 minut čas, což byl ideální prostor na rychlý oběd přímo na nádraží. David s Denise si dali Wrap, zatímco já s Evičkou jsme vsadili na zapečené toasty s houbami, lilkem a prosciuttem. Bylo to výborné, až do momentu, kdy jsem se uprostřed sousta zasekl a říkám u stolu: „Moment, tohle není houba, to je lilek!“ Davidovi naštěstí nevadí, takže krize zažehnána. 😄 100%
Místní vlak do Bergama byl sice narvaný k prasknutí, ale musím italským železnicím nechat jednu věc: mají to vymyšlené skvěle. I když jsou tam davy lidí, orientace v jízdních řádech a nástupech je perfektní. Sice vás občas drží v napětí, protože číslo nástupiště blikne na tabuli až tak 15 minut před odjezdem, ale dá se to v pohodě zvládnout. A co je pro kuřáky absolutní ráj? Italové milují kofein a cigára, takže na každém peróně najdete vyhrazené zóny, kde si můžete legálně zapálit. V porovnání s Českem nebo Německem, kde už člověk pomalu čeká zásahovou jednotku jen za pohled na cigaretu, je to neuvěřitelně osvobozující a čekání na vlak to hned zpříjemní. 🚬☕
Úmorný pochod a hostitel roku
Po výlezu z vlaku v Bergamu nám sice náš hostitel psal, že k ubytování je to buď 20 minut pěšky, nebo máme jet autobusem, ale my jsme hrdě zvolili chůzi. S těmi kilovými krosnami na zádech a sluncem,které do nás pralo s energií daňového úřadu, to byl ale nefalšovaný ranec a úmorný pochod.
Moje navigace nejdřív vypočítala šílené 4 kilometry, ale po refreshu mapy se adresa naštěstí umoudřila na kilometr a půl. Holky už byly sice z toho horka a váhy kompletně zdrcené, ale zvládli jsme to. A na místě nás čekala absolutní odměna. Náš hostitel byl naprostý profík a zlatý chlap. Všechny pokyny poslal dopředu a jako jediný za celý trip nám připravil do lednice vychlazenou láhev perlivé i neperlivé vody. To bylo gesto, které si po tom úmorném pochodu zaslouží samostatnou pětihvězdičkovou recenzi! Hned ve dveřích jsem ale zavelel: „Převléknout a okamžitě vyrážíme, žádné povalování!“ Chtěli jsme totiž stihnout staré horní město (Città Alta).
Porouchaná matematika v autobuse a taje lanovky
Městská doprava v Bergamu funguje na jedničku (Piso a Florencie, učte se!). Když jsme hledali zastávku, ptal jsem se dvou místních pubertálních slečen, které byly zjevně spíš překvapené, že se jich někdo snaží anglicky ptát, protože z té své roztržitosti sotva koktaly. Anglicky ale uměly a zastávku jsme našli.
Systém nákupu v MHD tu funguje na časové zóny: v autobuse prostě „pípnete“ bezkontaktní kartou, systém vás autorizuje na symbolických 0,02 eura a po uplynutí 75 minut vám strhne výsledných 1,70 €.
Důležitá poznámka pro budoucí cestovatele: v rámci těch 75 minut můžete přestupovat, jak chcete, ale kartu musíte pípnout v KAŽDÉM dalším autobuse.My jsme to v tom prvním samozřejmě nevěděli, ale naštěstí jsme jeli jen dvě stanice, takže to prošlo bez ztráty kytičky. Autobus nás dovezl k dolní stanici lanovky (Funicolare). I když ji provozuje stejný dopravní podnik, lanovka spadá do jiné zóny, takže lístky musíte koupit zvlášť v automatu.
Nastoupili jsme do fronty na prosklenou kabinu, která má kapacitu zhruba až 50 lidí a vytáhne vás skrze historické hradby nahoru. U turniketů sedí týpek, co to koordinuje, a na tabuli přesně vidíte odpočet volných míst. Čekali jsme zhruba dvě jízdy. Během toho se se mnou David vsadil, kolik lidí se do kabiny vejde. David tipoval 30, já 50. Samozřejmě jsem vyhrál, načež se David ještě pokoušel kreativně měnit pravidla sázky, ale neprošlo mu to – takže platil zmrzlinu on! 🍦💸
Stracciatella z rodného hnízda a kacíř v chrámu
Když vyjedete nahoru, ocitnete se v pohádce. Nádherné kamenné uličky, které nejsou tak brutálně přecpané organizovanými davy jako ve Florencii. Všechno je to takové, čisté a přirozeně italské.
Dorazili jsme na hlavní náměstí, kde jsme potkali nádhernou italskou svatbu, kde všichni tancovali pod širým nebem – čistý vibe. Zamířili jsme ke dvěma hlavním katedrálám. Ta první se nám zavřela přímo před nosem, ale v té druhé zrovna probíhala velká bohoslužba, kterou natáčela televize.
S mou pekelnou vírou jsem měl upřímně trochu strach, že hned ve dveřích samovznítím nebo kvůli mně umře nějaká jeptiška, ale renesanční zázrak se nekonal – prošel jsem bez úhony a žádné drama se nekonalo. 😄
Z náměstí jsme zamířili do vyhlášené cukrárny La Marianna, což je posvátné místo, protože právě tady v roce 1961 vznikla celosvětově slavná zmrzlina Stracciatella. Objednali jsme si kombinaci v kornoutu se šlehačkou a k tomu láhev bílého bergamského vína.
Na rovinu: to víno úplně nebylo mým šálkem kofeinu, ale vypít se dalo. Samotná zmrzlina ale byla zážitek. Nečekejte žádnou umělou vanilku nebo jahůdky. Základ je čistá, poctivá mléčná smetana, do které se na závěr míchání lije horká tekutá čokoláda, která v chladu okamžitě ztuhne a popraská. Překvapily mě ty obří kusy poctivé čokolády, žádné ty nastrouhané piliny, co známe z Česka. Navíc nám do toho zapíchli čokoládový bonbón plněný něčím extrémně ledovým. Alkohol to nebyl, ale spolehlivě to zmrazilo krk.
Druhým stupněm lanovky jsme vyjeli ještě výš nad staré město, směr hrad San Vigilio. Výhledy na celé Bergamo byly naprosto dechberoucí. Samotný hrad už sice měli kvůli našemu špatnému načasování zavřený, ale ten pohled na panorama nám to vynahradil. Po půl hodině jsme se všichni shodli na jedné věci: je strašná škoda, že jsme Bergamo nechali až na úplný závěr. Ta autentická atmosféra bez filtrů nás tak okouzlila, že bychom ho okamžitě vyměnili za ty nervy v Pise a strávili tu mnohem víc času.
Burratové finále a noční krizovka s Uberem
Protože se blížila noc a byl to náš poslední večer, sešli jsme dolů s plánem dát si poslední poctivé italské těstoviny. Jenže v čase večeře bylo všude beznadějně plno. Skončili jsme v příjemné trattorii přímo pod historickou věží. David si dal tuňákový salát a my tři jsme odpálili to nejlepší zakončení: božskou, krémovou Burratu s domácím bazalkovým pestem. Lidi, když do té Burraty zakrojíte a vyteče z ní to lahodné husté mléko… to je něco tak fantastického, to se v Česku prostě nedá koupit.
K tomu poslední společný Aperol a nastal čas návratu.
David tvrdil, že pěšky je to na ubytko tak 45 minut. Já mu nevěřil, ale po té celodenní únavě to byla pravda – ploužili jsme se dolů skoro hodinu. Když jsme konečně dorazili na přestupní náměstí, zjistili jsme, že po půlnoci autobusy v Bergamu kompletně přestávají jezdit. Chytil jsem solidní nerv: jak je možné, že lanovku pouštějí v sezóně až do půl jedné do rána, ale návazné autobusy už zarytě spí?!
Holky navíc nutně potřebovaly na záchod, byli jsme všichni totálně „uťapkaní“ a unavení, takže jsem okamžitě zvolil tu nejdražší, ale nejrychlejší možnost: otevřel jsem aplikaci, objednal Uber a nechali jsme se odvézt až ke dveřím. Padli jsme do postele za vlast.
Jediné menší mínus ubytování bylo, že šlo o podkrovní byt a klimatizace umístěná uprostřed kuchyně neměla absolutně šanci rozehnat studený vzduch do bočních ložnic. Hostitel o tom ale věděl a dal nám do pokojů aspoň větráky. Bylo to sice v tom horku náročnější, ale spát se dalo.
Ráno jsme nikam nespěchali, check-out byl až v 10:00. Vyrazili jsme na hlavní přestupní stanici na letištní autobus a hned vedle objevili nádhernou, rodinnou, stoprocentně autentickou italskou cukrárnu. Udělali nám tam výtečnou ranní snídani, dali jsme si kávu, ochutnali místní bonbolone a čas do odletu nám skvěle utekl. Bergamo bylo prostě skvělé. Loučení s Itálií na letišti nám sice o hodinu protáhlo počasí, protože nad Prahou byly hlášené bouřky a letadlo mělo zpoždění, takže čekání s Ryanair boarding passem v ruce bylo po celém dni otravné, ale tenhle trip už nám to zkazit nemohlo. Byla to jízda!
Nejlepší cestovní plán je ten, který sice vůbec nevychází podle navigace, ale s tou správnou partou z toho nakonec vznikne ta nejlepší dovolená. Díky za každý záchvat smíchu a za to, že se z každého zádrhelu dokážeme společně vykecat. Jste skvělí parťáci do nepohody.
💡 Praktické poznámky pro cestovatele:
MHD v Bergamu (ATB): Karta se vyplatí. Pípejte při každém nástupu do autobusu, i když přestupujete v limitu 75 minut. Pro cestu na letiště využijte výhradně speciální linku Airport Bus (linka č. 1).
Stracciatella v La Marianna: Pokud navštívíte Bergamo, tohle je gastronomická povinnost. Cukrárna se nachází v horním městě krapet stranou od hlavního náměstí, ale to pravé smetanové dědictví za to stojí.
Noční doprava: Pozor na víkendové návraty z horního města. Lanovka sice jezdí dlouho do noci, ale klasické městské autobusové linky v dolním městě po půlnoci končí. Mějte v záloze aplikaci na taxi nebo Uber.
Fun fact: Slovo „Stracciatella“ pochází z italského slova stracciare, což znamená „roztrhat“ nebo „rozsekat“. Původně se tak označovala tradiční římská polévka, do které se během vaření vráželo rozšlehané vejce, které vytvořilo cáry. Cukrář v Bergamu tenhle princip prostě jen geniálně aplikoval na horkou čokoládu litou do ledové smetany.
Tak co, vsadili byste si s Davidem na kapacitu lanovky, nebo byste radši drželi basu se mnou a nechali si zaplatit zmrzlinu? Dejte nám vědět do komentářů!
#Bergamo #CittaAlta #LaMarianna #Stracciatella #ItalskaDoprava #UberZachrana #BurrataLove #DvaKluciNaCestach #ZivotBezFiltru #ZazitkyZItalie
