Obří plátna, barokní luxus a nejvyšší bod Polska: Jak nás okouzlila Wroclaw
Po prvních dvou dnech plných lovu na bronzové trpaslíky a zdolávání stovek schodů jsme si mysleli, že nás ve Wroclavi už nemá co překvapit. Jenže Dolní Slezsko si ty největší trumfy schovávalo na konec. Třetí den byl ve znamení absolutních extrémů – od stovek let starého monumentálního umění přes barokní pompéznost až po moderní skleněný kolos, který škrábe nebe.
Pokud chcete vidět, jak se dá v jednom městě dokonale propojit historie s modernou, tohle je přesně ta trasa, kterou musíte absolvovat i Vy.
Vteřina reálné bitvy z 19. století a barokní strop, co Vám vezme slova
Naše nedělní putování začalo u jedné z nejvyhledávanějších turistických atrakcí v celém Polsku – Racławice Panorama (Panorama Racławicka). Lidi, tohle je naprostý úlet. Představte si obří, monumentální cykloramatický obraz, který zobrazuje slavnou bitvu u Racławic během Kościuszkoova povstání. Je to jeden z mála dochovaných exemplářů masové kultury 19. století a vůbec nejstarší v Polsku.
Stojíte uprostřed kruhové místnosti a kolem dokola Vás obklopuje masivní plátno. Díky speciálnímu druhu perspektivy, nasvícení a reálným rekvizitám (písek, křoví, zbraně), které plynule přecházejí z podlahy přímo do obrazu, máte regulérní pocit reality. Chvíli jsem stál a čekal, jestli na mě z toho plátna nevyskočí kůň nebo jestli mě nezasáhne výstřel z děla. Pro milovníky historie je to naprostá povinnost.
Od vojenské historie jsme se přesunuli k akademické nádheře. Navštívili jsme Aulu Leopoldina, která je největší a nejreprezentativnější částí hlavní budovy Vratislavské univerzity. Postavena byla v letech 1728–1732 a pojmenována na počest císaře Leopolda I.
Když vstoupíte dovnitř, doslova na Vás spadne pozdní baroko v té nejčistší a nejluxusnější formě. Všude je zlato, mramor, neuvěřitelné fresky a dřevěné řezbářství. David stál s otevřenou pusou a já se jen tiše modlil, aby si nezačal fotit selfíčka v místech, kde sedávali tehdejší profesoři. Je to cenná a jedinečná světská památka a pohled na ten strop Vám spolehlivě vezme slova.
Sky Tower: Výhled z nejvyšší stavby Polska
Z barokního ticha jsme se během chvíle teleportovali do 21. století. Naším dalším cílem byl mrakodrap Sky Tower, který byl postaven v roce 2012 jako nejvyšší stavba celého Polska. S výškou 212 metrů je to naprosto nekompromisní dominanta wroclawského horizontu.
Dole sice budova slouží jako klasické multifunkční centrum a kanceláře, ale to, co zajímá každého cestovatele, je úplně nahoře. V nejvyšších partiích se nachází vyhlídková terasa, která nabízí ten vůbec nejlepší výhled na celou metropoli a okolí. Po tom našem předchozím infarktovém výšlapu po 304 schodech na kostelní věž jsem měl drobnou obavu, ale tady nás nahoru vyvezl superrychlý výtah. Ten pohled shora na wroclawské uličky, řeku Odru a mravence pod námi byl prostě úchvatný.
Železobetonový kolos a zbytečný kus ocelového šrotu
Naším úplně posledním wroclawským hřebem programu byla Centennial Hall (Hala století). Tahle impozantní stavba byla dokončena v roce 1913 podle revolučních plánů architekta Maxe Berga. Představte si železobetonovou budovu vysokou 42 metrů s plochou neuvěřitelných 14 tisíc metrů čtverečních. V době svého vzniku to byl naprostý inženýrský vizionářský počin a dnes je právem zapsaná na seznamu UNESCO. Dodnes se zde konají obří výstavy, koncerty i sportovní akce a ten prostor uvnitř je až magneticky obrovský.
Hned v přední části Haly století ale stojí něco, co nás s Davidem pobavilo nejvíc. Iglica.
Téměř 100 metrů vysoká ocelová věž, která byla postavena jako památník po druhé světové válce. Měla symbolizovat nově získaná západní území Polska, ale z technického hlediska je to pravděpodobně jeden z nejvyšších kusů naprosto zbytečného šroubovaného kovu na světě.
Navíc to Poláci hned na začátku trochu přepískli s délkou – po několika vážných technických a statických problémech musela být věž v roce 1964 z bezpečnostních důvodů zkrácena o celých 10 metrů. Stát pod tím a koukat nahoru Vám sice zvedne adrenalin, ale hned vedle té architektonicky dokonalé Haly století to působí jako hodně bizarní anténa.
Wroclaw nás během těch tří dnů totálně vyždímala, ale zároveň naprosto nadchla. Z Trutnova je to kousek a ten zážitek za to rozhodně stojí!
📊 Statistiky druhé části:
🏢 Výška mrakodrapu: 212 metrů (výtah to naštěstí odmakal za nás)
🎨 Pocit reality z 3D obrazu: 100% (málem jsem uhýbal před šavlí)
📐 Zkrácení zbytečné jehly Iglica: o 10 metrů (bezpečnost na prvním místě)
⛪ Index barokní Pompéznosti v Aule: 10/10 (všude samé zlato)
💡 Praktické okénko “Víte, že…?”
Racławická panorama: Tento obří obraz má rozměry 15 × 114 metrů. Namalován byl v roce 1894 ve Lvově a do Vratislavi se dostal až po druhé světové válce. Komunistický režim ho ale kvůli protiruskému tématu bitvy na celých 40 let schoval do depozitáře. Veřejnost ho mohla poprvé spatřit až v roce 1985.
Hala století (Centennial Hall): Max Berg navrhl kopuli s průměrem 65 metrů, což bylo v roce 1913 nejvíc na světě. Tehdejší dělníci se tak báli, že se ten masivní železobetonový kolos po odstranění lešení okamžitě zřítí, že architekt musel sám osobně jít pod střed kopule a zaplatit náhodnému kolemjdoucímu, aby mu pomohl odstranit první dřevěnou podpěru, aby dokázal, že je konstrukce bezpečná.
Aula Leopoldina: Barokní iluzionistická malba na stropě je navržena tak dokonale, že když se procházíte po místnosti, sloupy a postavy na malbě se opticky pohybují a mění úhel podle toho, z jaké strany se na ně díváte.
