Kho Samui 13.12.205
Balíme ručníky, plavky, opalovací krém a sluneční brýle. To vše se nám dnes bude hodit. Předpověď deště je jen na 80 %. Stále slušná šance, že si založíme aspoň podkladový základ před přesunem na Bali. Mně by stačila barva grilovaného kuřete. Zdenda se opaluje, dokud není vidět v tunelu. Má obrovskou výhodu v tom, že se vždy krásně rovnoměrně opálí. Já po prvních dotecích slunce vypadám jako uvařený rak.
Na hlavní ulici dojdeme pěšky s nadějí, že odchytíme červené „song-tao“ bez delšího přešlapování na ulici. Chceme se jen svézt, ne si vydělat. Do pár minut máváme na červenou krabici na čtyřech kolech jako holky v minisukních jedoucí na festival taneční hudby. Pojedeme daleko a dlouho. Určitě přes půl hodiny. Pozorujeme provoz. Skútry s rodinami, dětmi před řídítky a bez helem. Řidiči jsme při nastupování řekli, kam chceme jet. Míříme na jihovýchod ostrova na pláž Silver Beach. Cesta utekla velmi rychle, protože je pořád co pozorovat. Zaplatíme 400 bahtů za nás oba a přes označený vchod vstupujeme do baru Silver Beach. Vzhledem k počasí tu je jen pár odvážlivců. Máme štěstí, protože už cestou přestalo pršet.
Vybíráme si obyčejný bar s plastovými židlemi. Komfortu baru Silver Beach se vyhneme. První dojem je, že jsme se ocitli tak trochu na Seychelských ostrovech. Z moře ční kameny a pláž je po obou stranách uzavřena skalnatými masivy. Je malá a krásná. Dojem trochu kazí fakt, že po dešti se veškerá voda ze silnice vlévá do moře. Rozdíl barvy moře a povrchové vody ze silnice, která se tu mísí, je prostě vidět. Navíc voda z ulice přináší vše, co cestou potkala. Snad to později někdo uklidí. Plast je svinstvo a je všude. Objednáme si dvě ledové kávy a dlouho nečekáme. Jdeme ochutnat moře. Písek je jemný a světlý. Koupel bez deště je fajn.
Pláž se pozvolna začíná zaplňovat. Užijeme si tu ještě malou chvilku a platíme. Káva za 80 bahtů chutnala skvěle. Osvěžila chutí i cenou. Plavky necháváme na sobě, protože naším dalším cílem je vyhlášená pláž Lamai, která je kousek odsud. Stopneme si „song-tao“ a během pár minut jsme v centru dění. Přímo z hlavní ulice projdeme až k pláži Lamai.
Vyjdeme u restaurace s honosným názvem Nice Food And Restaurant. Před ní jsou plážová lehátka a slunečníky. Svalíme se do nich a už nám nesou jídelní a nápojový lístek. Je skoro jedna hodina odpoledne, najíme se, napijeme a nemusíme tak platit za lehátka. Zdenda si pochutná na hamburgeru s hranolky. Já na polévce Tom Yum.
Moře je trochu více rozbouřené. Jak moc, poznáme ve chvíli, kdy se pokusíme zdolat první vlny. Mně se podaří překonat první a další mě odhodí na břeh jako prázdnou PET lahev. Další pokus už mě vyšel draho. Zabalil jsem se do vlny a ta mě držela pod vodou a táhla ke dnu. Do plavek jsem nabral tolik písku, že by z něj děti na sídlišti měly pískoviště. Zdenda vše pozoruje z povzdálí a houpe se na vlnách jako lehátko z Actionu. Dostal se za bod lomu vln. Mně to teprve čeká. Další marný pokus a znovu rotuji sevřený vlnou. Tohle už není sranda. Po posledním pokusu to vzdávám a stojím raději blíže břehu.
Zdenda mě láká k sobě jako Sirény námořníky. Jeho hlava občas úplně zmizí. Vlny jsou opravdu vysoké. Křičím na něj, ať jde raději ven, a lákám ho na své vypracované tělo, které zahanbí každý mladý borec kolem mě. Nakonec si dal říct a jde se na břeh napít drinku. Další koupel v moři už neriskujeme. Rychle se přihnal prudký liják. Obsluha stahuje slunečníky tak rychle, jako turisty o peníze, aby neutekli bez placení. My najdeme bezpečí pod střechou restaurace. Jak rychle déšť přišel, tak také rychle odezněl. Zaplatíme a od restaurace se po prázdné pláži vydáme směrem ke skále s vyhlídkou na jejím vrcholu. Něco nám říká, že jsme ji už viděli včera z druhé strany od penisu a vagíny.
Písek se nám protlačuje mezi prsty a zpěněné moře je olizuje. Tohle na koupališti nezažijete. Po půlhodině dojdeme na samý konec pláže Lamai. Fotíme se u skal, do kterých naráží moře, a stříkající voda nám zůstává na oblečení. Najdeme úzkou cestičku až k hlavní silnici. Světe div se, vyjdeme na prvním parkovišti, na kterém náš průvodce včera nechal zaparkovaný džíp. Místo ihned poznáme a jdeme se znovu podívat, jestli se penis nezmenšil po bouřce. Náš směr je však nyní k vyhlídce na protější skále. Projdeme pootevřenou brankou s číselným zámkem jako mají švýcarské banky. Co asi bude nahoře? Šplháme po schodech na vrchol skály. Odměnou nám je nádherný výhled na celou pláž Lamai a na penis na druhé straně.
Cestou dolů k nám přijde strážce brány a vybere od nás vstupné 20 bahtů za osobu. Dobře věděl, když jsme šli nahoru, že nemůžeme nikam utéct. Další atrakcí je toaleta. Doporučuji na ni nechodit těsně před tím, než opravdu musíte. Vstupuje se tam úzkou točící bránou, že i já měl problém projít. Navíc musím vhodit dvakrát 10 bahtů v mincích. Tohle bude jen tak tak. Vtipné je označení mužské a ženské části toalet. Jsou zde vyobrazeny atrakce místa – penis a vagína. Fotím penis. Zdenda na mě křičí: „Vyfoť i ji!“ To je ve stejný moment, kdy na toaletu vstupuje žena. Tázavě se na Zdendu podívám. On mi odpoví: „Ne tu její, ale tu na zdi.“ Smějeme se tomu a já přemýšlím, jak se dostanu ven. Musím projít stejnou točící brankou.
Nyní už míříme na hlavní silnici a jdeme směrem zpět na pláž Lamai. Zdenda dostane nápad, že bychom se ještě mohli zajet podívat na noční trh Nathon Night Food Market. Počkáme si na červené „song-tao“ a už frčíme na noční food market do Nathonu. Po půlhodinové cestě nás řidič vysadí přímo u trhu.
Po vystoupení se převléknu z mokrých plavek do suchých kraťasů a Zdenda jde koupit fresh džus k jednomu stánku na tržišti. Abychom to měli zajímavější, zabočíme u něj do postranní ulice a jdeme ten samý trh hledat. Po pár metrech si uvědomíme, že jsme u něj asi už byli, a vracíme se zpět. Thajky nabízející masáže si aspoň cestou na Zdendu sáhnou. Nějak je něčím láká. Začalo pršet a my máme hlad. Očima prohledáváme stánky a vybíráme si něco, co by se podobalo jídlu. Naši pozornost upoutají tenké placky složené do kornoutu. Mají v nabídce sladké i slané variace. Zdenda si poctivě stoupne do fronty za turistu s účesem, který spolehlivě překrývá celé vyvěšené menu. Výběr padl na náplň s Nutellou a já si přeji ochutnat tu se šunkou a sýrem. Stejně si pak každý od sebe vzájemně ochutnáme.
Já od Zdendy dostanu úkol sehnat nějaké maso. To tady asi nebude problém. Hlavně jen ze zvířat, co mají čtyři nebo jen dvě nohy. Mám štěstí. U prvního stánku mají maso na špejlích – satay (velmi populární pokrm, který se často prodává jako pouliční jídlo, obvykle se podává s pikantní arašídovou omáčkou a okurkovým salátem zvaným ajad). Paní přede mnou mlsně ukazuje na dva druhy. Zkušeně její objednávku zkopíruji a budu doufat, že nemá ráda krysy. Trefil jsem kuřecí a vepřové maso. Obojí bylo výborně kořeněné a chutnalo nám.
Po večeři na tržišti se už hodně rozpršelo. Objednáváme odvoz přes Bolt a jedeme na hotel. Dnešní den byl o poznávání pláží a místním jídle. Prostě pohoda ala Koh Samui. Dnes jsme zvládli dvě pláže, jedny plavky plné písku, souboj s vlnami, znovu penis, vagínu opět pod vodou, točící bránu a jídlo z kornoutu. Thajsko nás opět prověřilo – a my jsme obstáli… víceméně. Pokud se chceš dozvědět více o navštívených místech, mrkni na příspěvky od Zdendy.
