Sunshine Coast: Pláže, příroda a divoká Austrálie

Vetřelec v džungli, varan na stezce a píseční sněhuláci: Jak nás dostala příroda Sunshine Coast

Po krokodýlím šílenství v Australia Zoo a setkání s rodinou Irwinových jsme si s Davidem řekli, že je čas provětrat plíce v pořádné, nefalšované australské divočině. Žádné ploty, žádné skla. Jen my, neprostupný zelený prales, vodopády a divoká fauna, která se s Vámi moc nemazlí.

A aby to nebyla jen nudná turistická procházka, Na to še výprava do národních parků se neplánovaně proměnila v lehký hororový trenažér s prvkem parazitologie. Nahodili jsme pevné boty, já pro jistotu několikrát skontroloval, zda v blízkosti není žádný stromový had, a vyrazili jsme do bushe!

Kondalilla National Park: Zákeřný vetřelec, háďátka a stojící varan

Národní park Kondalilla nás okamžitě vtáhl do úplně jiné Austrálie. Hustá exotická džungle, vlhko, že by se v něm dalo plavat, a zvuky divočiny, které Vám dávají jasně najevo, že tady rozhodně nejste na vrcholu potravního řetězce. Dominantou parku je nádherný vodopád, který jsme obdivovali shora, zepředu i z ptačí perspektivy díky našemu věrnému dronu. Pro oči čistá pastva.

Já jsem si ale tenhle výlet užíval trochu jinak. Po všech těch videích o australské přírodě jsem v buši automaticky kontroloval každý metr. Vlevo – pavouk. Vpravo – pavouk. Nad hlavou – něco, co rozhodně nechci, aby mi spadlo za krk. Pod nohama – raději jsem se ani moc nedíval. Moje oči pracovaly na plný výkon a mozek jel v režimu „najdi všechno, co tě může zabít“.

A právě v tomhle rozpoložení se David rozhodl, že si potřebuje odskočit.

Do přírody.

„Já jdu čůrat,“ oznámil naprosto klidně.

Já na něj chvíli koukal a v hlavě mi běželo asi deset scénářů, proč je to ten nejhorší nápad, který dnes mohl dostat. Mě bylo totiž blbě už jen z představy, že bych ho měl někde v té džungli vytahovat a zpod liány……baf pavouk nebo něco, co má víc nohou než my všichni dohromady. 😂

Takže David zmizel za nějaké křoví a já zůstal stát na cestičce a hlídal okolí.

A právě v tu chvíli přišel útok.

🩸 Operace: Pijavice

Najednou Ája zjistila, že má na noze nezvaného hosta. Pijavici.

Ne že by se někde pomalu plazila a čekala na pozvánku. Prostě se rozhodla, že Ája bude dnešní all-inclusive a vymrštila se na ní přímo z listu.

V tu chvíli se moje osobní australská paranoia posunula na úplně nový level.

Pavouci? Dobře.

Hadi? O těch raději nemluvit.

Ale teď ještě pijavice, které na vás mohou skočit z džungle?!

Od té chvíle jsem nešel cestou, ale prováděl jsem bezpečnostní audit. Každý list, každá větev, každý podezřelý flek byl potenciální nepřítel.

A pak jsem si všiml něčeho, co vypadalo jako malé shluky vajíček na zemi.

Moje první myšlenka?

„Háďátka!“

Ano. Háďátka.

Ptáka, který si tam mohl postavit hnízdo, jsem si vůbec nepřipustil. Proč taky. Jsme přece v Austrálii, takže první logické vysvětlení jsou hadí vajíčka, ze kterých za chvíli vylezou malí hadi a rozběhnou se nám po nohách. 😂😂

Od té chvíle jsem kontroloval nejen cestu, ale i všechny předměty nad cestou, pod cestou a ideálně i to, co se nacházelo několik metrů mimo cestu. Ája byla pod permanentní ochranou před dalšími pijavicemi a David se po svém návratu z čůrací expedice dočkal mého výrazu, který jasně říkal:

„Tak co, přežil jsi? Protože já jsem mezitím málem identifikoval novou populaci hadů.“

A jako by toho nebylo dost, o pár set metrů dál nám cestu nekompromisně přehradil další australský obyvatel.

Obří varan.

Poctivý metr a půl živého ještěra stál přímo uprostřed úzké cestičky a absolutně neřešil, že jsme se rozhodli a hlavně musíme projít právě tudy. Ten moment, kdy stojíte v džungli, koukáte na masivního ještěra a v hlavě řešíte, jestli ho opatrně obejít, nebo raději okamžitě změnit směr, což šlo asi jenom přes stromy a vrátit se do civilizace, byl naprosto nezapomenutelný.

Varan nás naštěstí ignoroval s typicky australským klidem. Žádný útok, žádné drama. Prostě tam stál nebo ležel, težko říct co vlastně dělají, jako by mu ten chodník patřil. A vlastně patřil.

Kondalilla Park od nás dostává 10/10.

Vodopád nádherný, džungle dechberoucí, varan gigantický, pijavice přisátá a já jsem si z výletu odnesl především jistotu, že příště už se v Austrálii nebudu dívat jen pod nohy.

Budu se dívat úplně všude. 😂🕷️🩸🦎

Buderim Forest a kávová pěna u vodopádu

Z Kondalilly jsme se přesunuli do Buderim Forest Parku. Tohle místo je zelenou oázou klidu přímo v srdci Sunshine Coast. Obrovské stromy tu dosahují výšek až 40 metrů a všude kolem Vás zpívají vzácné druhy ptáků, které podle zvuku zaručeně nepoznáte, ale znějí, jako by si z Vás dělali legraci.

Hlavním lákadlem parku jsou vodopády Buderim Falls (Serenity Falls). Je to neuvěřitelně fotogenické místo, kam chodí všichni fotografové a milovníci romantických pikniků. My jsme tam s Davidem seděli na kameni, poslouchali hučení vody a David suše poznamenal, že naše ranní výběrová káva měla o dost větší pěnu než tenhle oslavovaný vodopád. Ale ten vzduch a klid? Čistá přírodní terapie pro naše městské duše.

Maroochydore Beach: Frajeři v MHD a exotický sněhulák

Po náročné túře v džungli jsme nutně potřebovali zchladit tělesnou teplotu. S Davidem jsme se rozhodli pro absolutní frajeřinu – na Maroochydore Beach jsme vyrazili místní městskou hromadnou dopravou. Žádné auto, žádný odvoz od ségry. Čistí cestovatelští profesionálové v autobuse!

Maroochydore nás naprosto okouzlila svým bílým pískem, skvělými vlnami a neuvěřitelně relaxační atmosférou. A protože se nekompromisně blížil Štědrý den, nemohli jsme si odpustit trochu té vánoční kreativity v tropickém stylu.

Pustili jsme se do stavby poctivých sněhuláků z písku! Vypadali sice spíš jako písečné příšerky s mušlemi místo očí, ale ten pocit, kdy stavíte „sněhuláka“ v 30 stupních na břehu Pacifiku, byl k nezaplacení. K obědu jsme si dali náš klasický favorit – nabitý, ledový Açaí Bowl, po kterém nám chuťové buňky děkovaly v několika jazycích.

Jedinou kaňkou na celém dni bylo australské slunce. I když jsme se mazali, bylo silnější než naše evropská kůže, takže večer jsme s Davidem vypadali spíš jako dva uvaření raci na talíři. Ale za tenhle den plný dobrodružství to rozhodně stálo!

💡 Praktické okénko „Víte, že…?“

Pijavice v australském deštném pralese: Pijavice v národních parcích jako Kondalilla (tzv. Bush leeches) nežijí ve vodě, ale na vlhkém listí a větvích stromů. Mají neskutečně vyvinuté senzory na teplo a oxid uhličitý, který vydechujete. Když ucítí procházejícího člověka, dokážou se k němu z listu neuvěřitelně rychle natáhnout nebo na něj rovnou spadnout. Jejich kousnutí vůbec necítíte, protože jejich sliny obsahují silné přírodní anestetikum.

Aboridžinský původ Maroochydore: Název pláže a městečka Maroochydore pochází z jazyka původních obyvatel (kmenu Turrbal) ze slova „Muru-kutchi“, což v překladu znamená „místo červených ibisů“. Původně šlo o bažinatou oblast plnou těchto nádherných ptáků s výraznými červenými zobáky.

❓ Nejčastější dotazy ❓