Jsme z hvězd

Lístky těžší než Einstein

Nesmírně vesmírný zážitek nás dnes čeká v planetáriu PLANETUM v Praze ve Stromovce. Jedeme do Prahy využít těžce vydobyté lístky do planetária. Je to dárek k Valentýnu a s měsíčním zpožděním ho nyní využijeme. Kdyby se slovo měsíční psalo s velkým M, bylo by to epické, protože se dozvíme něco o nebeských tělesech a Měsíc mezi ně také patří. Další proměnou při získání lístku je čas. Veličina ve vesmíru, která vše také ovlivňuje. V případě lístků si to zařiď minimálně s dvouměsíčním předstihem, abys vychytal posledních pár volných míst. Pak že nejde cestovat do budoucnosti. Když to shrnu, získání lístku je obtížnější než pochopit E=mc².

Ze Sudet do Prahy

Jsme ze Sudet a cesta do Prahy je po vyspělé české silniční síti vždy zážitek. Tentokrát jedeme v neděli a mimo dopravní špičku. Máme tak více času si všímat výmolů a krás okolní krajiny. Ubytovali jsme se v hotelu Plaza Boutique Hotel. Cenově skvělá volba. Máme 1 noc za 1 200,- Kč bez snídaně. Vjezd do podzemních garáží je velmi úzký. Projedou dvě motorky vedle sebe, nebo Škoda Citigo. Nic většího. Což mi potvrdil i recepční, který se vyklonil z okna a řekl: „Raději si zajeďte na nedaleké parkoviště, které patří k hotelu.“ K danému hotelu nemáme žádné připomínky. Personál vstřícný a ochotný. Protože jsme z chudých Sudet, dostaneme na uvítanou 2 dcl Prosecca a další slevovou kartičku ve výši 15 %. Ta se bude hodit večer, až si zajdeme do hotelové restaurace na večeři. Oblečeni jsme celkem pěkně, snad nás tam pustí.

Procházka na Výstaviště

Od hotelu k výstavišti jdeme pěšky. Poloha hotelu je jen kousek od metra Nádraží Holešovice a na Výstaviště dojedete tramvají za 10 minut. Jsou to jen dvě zastávky. My volíme procházku, protože máme čas, než program v planetáriu začne. Z dálky vidíme světelnou show z kolotočů na výstavišti. Před jeho branami se rozhodneme vejít. Čas ještě máme. Sice to je hodně odvážné, protože v peněžence mám jen 250 Kč. Pro jistotu je ještě zkontroluji, jestli se po průchodu branou samovolně nevypařily jako poplatek za vstupné na Matějskou pouť. Kupujeme dva svařáky za 70 Kč. Naše zásoba hotovosti se smrskla, nálada i odvaha stoupla. Nejvíce nás zaujal stylový osvětlený retro kolotoč, který byl podobný těm z filmů. Jak se tam dva potkají, svezou se a zamilují se do sebe v sedačce ve tvaru labutě. Už nejezdil. Hned naproti je strašidelný dům. K němu to táhne Zdendu.

Strašidelný dům a svařák

Ano, nechám se přemluvit. S radostí zjistil, že tu berou platební karty. Paní v kukani na nás mává, že to není problém. Do toho vyvolává dnešní 128. poslední jízdu. Usedáme do prvního vozíčku a necháme se vcucnout temnotou. Kelímek se svařákem držíme stále v ruce. Projedeme několik zatáček a vyjedeme znovu ven. Pak dovnitř. Nemám tyto strašidelné atrakce rád, stejně jako horory. Zdenda je ve svém živlu. Po dvou minutách jízdy a nerozlitém svařáku, který je zajištěn víčkem, vyjíždíme ven. I já musím přiznat, že ta jízda nebyla vůbec strašidelná. Jako své vítězství beru, že jsem nevylil svařák. Více vás vystraší cena než jízda samotná.

Vestibul planetária

Planetárium ve Stromovce

Těsně před sedmou hodinou večerní zamíříme k planetáriu. Potemnělá budova s kopulí je nenápadně ukryta v parku Stromovka hned vedle výstaviště. Je tak opuštěná, že jsem začal mít obavy, jestli jsme na správném místě. Až plakát u vchodu mě uklidnil. Je na něm program včetně našeho „Po stopách hvězd“. Před vchodem se ještě fotíme u lunárního modulu mise Apolla 11. Zdenda u papírového astronauta a já u modulu. Při vstupu nás uchvátily světelné stěny, které zobrazují fotografie mezihvězdného prostoru a noční oblohy. Zdenda, technicky zaměřený typ, hned konstatuje, že jsou vidět přechody mezi jednotlivými světelnými panely. Puntičkář. Nakonec se také nechá unést atmosférou a vleze se mnou do raketoplánu Atlantis. Hned u vchodu do něj je toaleta. Sedátko s dírou. Naštěstí je nepoužité. WC pro návštěvníky je na protější straně vestibulu.

WOW efekt pod kopulí

Stojíme ve frontě před schodištěm. Představení má začít v 19:30 hodin. Je asi 19:40, když nás personál začne pouštět dovnitř. Oskenují nám QR kód ze vstupenky a my stoupáme po schodišti nahoru. Po příchodu do sálu nás doslova ohromí světelný obraz horské přírody. Rychle se zorientujeme a najdeme zónu B. Je to uprostřed a písmeno je velké asi 2 metry. Promítá se na kopuli, kterou ve 360 stupních zaplňuje dokonale jemný a ostrý obraz. Tohle je WOW efekt jako blázen. Kdyby měli podobnou projekci v kostelech, zvedne se počet věřících na dvojnásobek. Usedáme do pohodlných sedaček a kocháme se dechberoucí scenérií. Jak jednoduše lze ošálit mozek. Jsme na horách a představení začíná.

WOW efekt pod kopulí

Po stopách hvězd

Slova se ujme mladík s headsetem na hlavě. Je si vědom, jak těžké je lístky získat a neváhá to vtipným způsobem připomenout. V ruce drží tablet, kterým ovládá obraz. Jsme doslova pohlceni a obklopeni noční oblohou. Naše vjemynelze popsat, to musíte zažít. Vysvětluje, co je světelný smog a jaký má vliv na pozorování noční oblohy. Úvodní videoklip nás vtáhne do přírody, města a vesmíru. Začíná se mi motat hlava a lituji, že jsme si nevzali pytlík pro zpětnou vazbu. K čemu je, se dozvíš v příspěvku od Zdendy.

Po krátké přednášce o souhvězdích a pozorování noční oblohy se mi točí hlava. Údivem nad technikou i provedením. Jsme absolutně nadšeni a těšíme se na projekci hlavního programu Po stopách hvězd. Začínáme. Dozvíme se, že díky hvězdám, jejich zániku vznikají nové chemické prvky, které jsou naší součástí. Díky hvězdám a procesům, ke kterým dochází při jejich zániku, tu můžeme být i my lidé, já a Zdenda spolu, a žasnout nad tou nádherou. Takhle přesně má vypadat popularizace vědy v našem zkratkovitém světě. Třeba tu s námi byl nějaký kluk nebo holka, která za pár let bude pokračovat ve výzkumu vesmíru a hvězd. Anebo se přímo k nim vydají jako průzkumníci astronauti.

Jsme z hvězd a pod hvězdami umění

Jsme z hvězd

Jsme jako malí princové a putujeme galaxiemi. Mezi hvězdami hledáme smysl vlastního bytí. Je to fascinující zážitek, který vás donutí přemýšlet nad malostí našich starostí. Vše ve vesmíru je v rovnováze, nebo naopak v těžké disharmonii, ale stále drží pohromadě díky fyzikálním zákonům. Představení skončilo a ocitáme se v Sixtinské kapli. Díváme se na fresku od Michelangela Buonarrotiho a vidíme ústřední motiv. Nejznámější část z celé výzdoby kaple. Ústřední scénu, na které Bůh vdechuje Adamovi život. Lepší závěr představení mít nemohlo. Jsou to emoce, úžasný zážitek a poznání v jednom – jsme z hvězd.

FAQ