Kho Samui, 2.den, 11.12.2025
První probuzení v hotelovém bungalovu na Kho Samui bylo příjemnější než předchozí ráno, kdy jsme vůbec nešli spát. Po snídani máme v plánu vyrazit k našemu prvnímu cíli, k velkému Buddhovi do chrámu Wat Phra Yai. Stále přemýšlíme, jakou zvolit dopravu. Jestli Bolt, Grab, klasické taxi, nebo jak každý průvodce říká: Půjčte si skútr. Jenže ani jeden z nás skútr nikdy neřídil a tady se jezdí vlevo (což je pozůstatek britského vlivu na thajskou infrastrukturu).
Přímo před hotelovou recepcí se nachází půjčovna skútrů. Jdeme se zkusit zeptat, za kolik bahtů vyjde půjčení skútru na jeden den. Cena nás mile překvapí. Je to 350 bahtů za skútr vyrobený poměrně nedávno, žádný starý prskolet. Jedna jízda Grabem nebo Boltem by nás vyšla na 400 a více bahtů. Všichni průvodci měli pravdu, nejekonomičtější varianta je půjčit si skútr (přes 80 % turistů se po Samui pohybuje právě na skútru).
Jdeme do toho a paní v půjčovně už zahájila instruktáž ovládání tohoto dvoukolového zařízení, které tu s rozvojem civilizace nahradilo buvoly (v Thajsku býval buvol tradiční pomocník v zemědělství; dodnes je symbolem síly a pracovitosti).
Asi si všimla výrazu v mé tváři a zeptala se: “Už jste to někdy řídili?” Zdenda řekl, že ano. Já řekl pravdu, že ne. Tím instruktáž pro mě skončila a paní mi už nechtěla skútr půjčit ani za dolary. Prý je tu hustá doprava a bez předchozích zkušeností bych jí nemusel skútr vrátit v pořádku (na Samui je jeden z nejvyšších počtů skútrů na obyvatele v celém Thajsku).
Takže o mé zdraví jí rozhodně nešlo. Chtěla jen buvola vrátit v pořádku. Asi ho má dcera někdy v budoucnu dostat věnem. Na jednom jet také nemůžeme. Kvůli mé váze bych ho musel řídit já a lehčí Zdenda by seděl za mnou. Paní už brání skútr vlastním tělem a na dveře věší ceduli “Closed”. Musíme vymyslet jiný způsob dopravy.
Zdenda je trochu naštvaný, že jsem řekl pravdu o mém panictví týkajícím se řízení skútru. Jdeme pěšky na hlavní silnici a Zdenda vyhledává alternativní způsob, jak se dostat do našeho prvního cíle. Songthaews (název „songthaew“ znamená „dvě lavice“ – tradiční thajské minibusy jezdící bez jízdních řádů) – to je naše šance, pokud nechceme utratit všechny peníze za transfery.
Malá červená auta s lavicemi na korbě pro sdílenou dopravu. Nikdy nevíte, kdy kolem vás projedou a kam jedou. Cena se určuje podle času. Do 15 minut je běžné zaplatit 50 bahtů, do 30 minut 100 bahtů za jednoho. Netrvá to ani minutu a už na nás jeden troubí, jestli nechceme svést. Zastaví u chodníku pod pravým úhlem a dupne na brzdu, bez ohledu na to, co se stane za ním. Skáčeme na korbu jako dva kamzíci a cesta pokračuje. Oba dva držíme v ruce mobil a zapnuté mapy, abychom sledovali, kde máme vystoupit, pokud by auto začalo jet jiným směrem, než potřebujeme. Za jednou křižovatkou nabralo auto nechtěný směr. Zvoníme na zvonek. Narazíme obličejem do zábradlí, kterého se držíme, a pak vystupujeme. Jdeme k řidiči a předáváme mu 100 bahtů. První úsek je za námi.
Pro uklidnění si Zdenda kupuje Americano s ledem. Během čekání na osvěžující kofeinový nápoj kolem nás projedou další dva Songthaews. Později už žádný. Pokračujeme pěšky po silnici směrem na Bangrak podél pobřeží. Po celou dobu kolem nás další červené auto neprojede. Až na to jedno, na které pozdě reagujeme a ono nám odjede. Pěšky dojdeme až na začátek Bangraku. Máme v nohách už asi tři kilometry chůze. Cítím, jak mě bodá u srdce – to asi Zdenda pronesl nějakou kletbu za ten skútr. Zastavíme se na nikotinovou pauzu. Jen co si zapálíme, projede kolem nás červené auto v protisměru. Otáčí se a jede k nám. Řidič si musel všimnout naší bezmocnosti a slitoval se nad námi, nebo se ráno pomodlil, že se mu dnes daří obchod, a pak potkal nás dva. S potěšením naskočíme na korbu a konečně se vezeme.
Vystoupíme přímo před chrámem Velkého Buddhy – Wat Phra Yai a řidiči platíme 100 bahtů za oba. Samým štěstím nám začalo pršet. Prohlídka chrámu je tak na 30 minut. Fotky s Buddhou ze schodiště, rozeznít pár zvonů a jdeme mezi stánky se suvenýry. Pokud se o místě chcete dozvědět více, přečtěte si příspěvek od Zdendy.
Stále prší. Zdenda už kupuje misky z kokosových ořechů. Nasadíme apartní pláštěnky v zelené barvě, abychom se lépe maskovali se zelení na Kho Samui. Proto zaplujeme hned do první restaurace PM SUNSHINE CAFE SAMUI a dáme si pivo u barového pultíku s výhledem na moře. Možná přestane tolik pršet. Což se také stalo.
Dalším cílem je chrám Wat Plai Laem, kam už dojdeme pohodlně pěšky. Jsou to vlastně tři oddělené chrámy na vodní nádrži. Největším zážitkem pro turisty je krmení sumců. Než jsem Zdendovi stačil říci, co si o této zábavě myslím, držel už v ruce plastový košíček, do kterého mu z automatu za 10 bahtů vypadlo krmivo pro ryby.
Bavíme se stejně jako skupinka turistů z Indie. Krmíme věčně hladové ryby a točíme je na mobil. Projdeme všechny tři chrámy. Pokud se o tomto místě chcete dozvědět více, přečtěte si příspěvek od Zdendy.
A jak se dostaneme na Chaweng? Máme namířeno na jihovýchod ostrova na jednu z pláží přímo v Chawengu – Chaweng Beach. Vyjdeme z parkoviště před chrámy na hlavní ulici. Než si vybereme směr, kterým půjdeme, už na nás troubí červené auto. Jede směrem, který jsme vyhodnotili, že by mohl být správný.
A taky že ano. Dojeli jsme přímo do centra Chawengu a vystupujeme před obchodním domem Central Samui. Začalo opět pršet. Akorát nám to vyšlo a jdeme prozkoumat obchodní dům s tržištěm. Celý obchodní dům je vlastně jedno velké moderní zastřešené tržiště, které se už hodně podobá těm evropským. Ještě aby ne. Většina návštěvníků jsou turisté. Známé módní značky na nás vykukují z každé výlohy. Je tu i hodně obchodů s jídlem a občerstvením. Fotíme se při 30 stupních u vánočního stromečku, za kterým se nachází klasické stánky domorodců snažících se tu vydělat na lepší skútr. Vklouzneme do uliček tržiště a pohledem vybíráme náš budoucí oběd.
Vyhrály to knedlíčky Gyoza a něco jako smažený plněný chléb s hovězím masem. Knedlíčky nám moc chutnaly. Chléb měl podobu velké hroudy obalené v trojobalu a osmažené ve friťáku. Střed byl ještě úplně studený a Zdenda to jen ochutnal. Prý co neprojde varem nebo pořádně olejem, jíst nebude. A ani mu to nechutnalo. Já vydlabal jen náplň a zmrzlý sýr ponechal stranou na tácku. Oběd jsme zapili čerstvým džusem a jako dezert jsme ochutnali rolovanou zmrzlinu.
Posledním cílem dnešní poznávací výpravy je samotná pláž v Chawengu. Pomocí Googlu na ni trefíme tak, že projdeme skrze nějaký hotel. Pláž má jemný světlý písek a sklání se nad ní kokosové palmy. Je velmi úzká a v podstatě každý hotel končí až u ní. Je velmi obtížné si ji projít bez toho, aby na vás koukali hosté z lehátek nebo přímo od bazénu. Díky předchozímu dešti byla téměř prázdná a my si ji užili. Co se tu ovšem děje, když je pěkné počasí a všichni lidé z obchodního domu a ulic Chawengu se sem přesunou?
Asi nic pro nás. Pár set metrů mezi hotely dáme. Některá místa procházíme bosí, protože vlny sahají až ke stavbám. U jednoho zvláště pěkného místa, mezi zdmi oddělující dva hotely, se fotíme u kokosové palmy, která se sklání nad vlnami moře. Hned za ní, u další hotelové pláže, koukají z písku tři sloní zadky od malých soch. To je místo, kde si říkáme, že jsme došli až do… U tří sloních prdelí se obrátíme a vracíme se po pláži zpět.
Cestu na hlavní ulici si najdeme přímo přes jeden luxusní hotel. Vybíráme si ho i z důvodu, že na pláži tekla sladká voda z kohoutků pro mytí nohou. Jsme zpět na hlavní ulici a objednáváme si taxi přes Bolt. Cesta na hotel z Chawengu trvá přes hodinu. Zažijeme nefalšovanou kho-samujskou dopravní zácpu. Dnes jsme zmokli, zažili jízdu se Songthaews, viděli velkého Buddhu, vodní chrámy, obchodní dům v Chawengu a jeho pěknou klidnou pláž bez lidí. Mise pro dnešní den splněna. Více zajímavých informací o navštívených místech se dozvíte v příspěvku od Zdendy. A když večer padl na ostrov jako teplá sametová deka, uvědomili jsme si, že tahle naše thajská mise jede podle plánu — chaotická, zpocená, zábavná a plná okamžiků, které si člověk neobjedná, ale přesně kvůli nim cestuje. Samui nám zatím servíruje mix buddhistického klidu a tropického punku, a my to hltáme s vervou dvou cestovatelů, kteří sice nemají skútr, ale rozhodně mají drive.
