Dnes jsme ušli kus ostrova, prošli vodou pro kapry, smlouvali o boty i deku, poleželi si mezi milionáři a skončili u Pad Thai. Sever Koh Samui obstál. My taky. A zítra znovu. Více si přečteš níže.
Bydlíme v hotelu COCO PALM BEACH RESORT a naše průzkumné cesty zatím vždy směřovaly na jih nebo jihovýchod ostrova. S výjimkou Velkého Budhy, kam jsme skoro došli pěšky, protože jsme se nějak minuli s červenými auty „song-tao“. Tentokrát jsme ho stopli asi do pěti minut a nechali se vysadit u Fisherman’s Village Night Marketu.
Obchody tu otevírají spíše mezi 10.–11. hodinou. V několika z nich už obchodníci doplňují zboží a my do nich nakoukneme. Nabízené zboží je tu několikanásobně dražší než to, které jsme my viděli na jiných tržnicích. Často se jedná o ty samé věci. To znamená jen jedno. Jsme v centru dění na hlavní pláži na severu ostrova, Bo Phut Beach. Ta je lemována dražšími hotely a na ceně turistického sortimentu typu – vydlabáno z ořechu, namalováno na palmovém listu – je to znát. Nám se tu líbily skutečně ručně malované obrazy v jedné umělecké galerii. Při představě, že rolujeme nádherné plátno se sloní hlavou nebo mnichy odcházejícími do Shangri-La do kufru a rám štípeme na třísky kvůli převozu letadlem, jsme raději několik tisíc bahtů ušetřili. Tohle byly opravdu originály.
Díky Zdendovi a jeho obchodnímu talentu drsného vyjednavače si z jednoho obchodu odnáším nové plážové pantofle. Z původní ceny 400 se dostal na 200 bahtů. Tady se smlouvat vyplatí, i když máte pocit, že jste právě rodinu připravili o dům, kočárek, pitnou vodu a děti nebudou mít půl roku co jíst. Tak obchodníci naříkají s každým poklesem ceny. Na druhou stranu je tady pro domorodce život drsný. Žijí v úplně jiných poměrech, než bychom zvládli my v Evropě. Je to šance na lepší výdělek než pěstování a prodej durianu v horách.
Míříme rovnou na pláž Bo Phut. Bary se teprve otevírají a k tomu nejbližšímu směřují i naše kroky. Svalíme se do plážového futonu a objednáme si nealko drink. Přeci jen je ještě před dvanáctou hodinou. Jedna koupel v klidném moři nás osvěží v počínajícím vedru. Turisté začínají vylézat z hotelových skrýší a my zvedáme mokré zadky, které nestačily oschnout. Při odchodu skrze plážový bar si Zdenda všimne, že v nabídce mají acai. To musíme ochutnat. Vybíráme pultík s výhledem na moře a těšíme se na objednaný lahodný pokrm. A stálo to za to. Výborné, zdravé a osvěžující. V nabídce mají hodně příchutí a dáváme deset hvězdiček z deseti.
Projdeme kolem rozsáhlého hotelu Holiday Inn až k hlavní silnici. Míjíme klícky – rozuměj pokoje, dětské bazénky a skluzavky do vody. Asi skvělé místo pro rodiny s dětmi. Na silnici si stopneme červené taxi, naskočíme na lavice a jedeme k našemu dalšímu cíli – pláži W. Opravdu se tak jmenuje. Řidič nám nabízí odvoz až k ní. My hrdinsky odmítneme, že ten kousek ze silnice dojdeme pěšky. Po výstupu ze „song-tao“ zamíříme za vůní slaného vzduchu. Tímhle směrem musí být pláž. Jen se přebrodíme asi 25metrovým úsekem kalné stojaté vody. Tomu se nedá říci kaluž. V tomhle se u nás chovají kapři na Vánoce. Nevidíme na dno a nevíme, co je při krajích, kam musíme uhnout před každým projíždějícím autem nebo motorkou. Tato motorová vozidla si vždy volí cestu středem vodní nádrže. Řidiči zpomalují, aby nás nenahodili. No, spíše aby nenahodili svá auta. Myslím, že dvojice zbloudilých kluků jdoucích k luxusnímu hotelu jim byla úplně fuk.
Pláž W Beach se nachází v hotelovém komplexu se stejným jménem. Zpocení a v žabkách jsme pronikli přes několik stráží. Pláže jsou v Thajsku veřejně přístupné všude, i u těch nejdražších hotelů. Zákon je zákon. Rozvalíme se mezi lidi, kteří v hotelu platí 25 tisíc za jednu noc v jednolůžkovém pokoji. Zaměstnanec nás upozorní, že to krásné ležení na měkkém vaku u stolku je určeno jen pro hosty, a pošle nás na písek k pláži. Máme jen jeden ručník. Štěstí je při nás a kolem prochází prodejkyně šátků a dek na pláž. Kupujeme jednu bílou s motivem slonů. Ta ze spodu její tašky se nám přirozeně líbí nejvíce. Všechny je vyndá a začíná smlouvat o ceně. Netuší, v jaké patové situaci jsme. Mé pozadí zabere 75 % plochy přineseného ručníku a potřebujeme zvětšit úložnou plochu pro nás oba. Je to asi za 150 bahtů a my se můžeme rozvalit a vychutnat si paprsky slunce a výhled na prázdná lehátka a stolky.
Pláž je klidná, tichá a na její špičce je veliké písmeno W a houpačka. U obojího pózujeme, jako kdybychom tu bydleli. Za návštěvu tohle místo stojí pro svou působivou krásu, palmy a fakt, že je tu tak málo lidí. Vydržíme tu asi jednu hodinu a v dálce se začíná černat obloha. Sbalíme si novou deku, malý ručník a svá zrudlá těla od takové chvilky na přímém slunci. Zpět jdeme podél moře a najdeme zkratku přes jiný přilehlý hotel. Opět překonáme nádrž vody na silnici, tentokrát už mělčí. Za tak krátkou dobu se voda stačila vsáknout do asfaltu nebo odtéct někam jinam. Máme ji jen nad kotníky. Stopnuté „song-tao“ nás odmítne odvést až k hotelu. Asi je to už území démonů daleko od hlavní silnice a nechce se mu tam zajíždět, nebo má nasmlouvaný lepší kšeft.
Den zakončíme v pouliční restauraci. Já si pochutnám na Pad Thai s kuřecím masem a Zdenda na hamburgeru. Dobré jídlo zapijeme pivem Singha. Co víc si naše unavená těla mohou přát. Prozkoumali jsme část pláží na severu ostrova Koh Samui. Otevřená mysl a chuť poznávat dál nás povedou do posledního dne na tomto krásném ostrově.
Dnes jsme ušli kus na severu ostrova, prošli vodní nádrží pro kapry, smlouvali o boty i deku, poleželi si mezi milionáři a skončili u Pad Thai. Sever Koh Samui obstál. My taky. A zítra znovu. Máme v plánu prozkoumat prasečí ostrov, potopit se a pozorovat podmořský život.
