Singapur na nás hned po příletu vybalil všechno najednou: kamery na každém rohu, dokonalou organizaci, futuristické letiště, metro jak z jiné planety a k tomu vánoční výzdobu, která by bez problému zastínila půlku Evropy. První hodiny v tomhle městském státě byly směsicí úžasu, lehké paranoie, mokrých ulic, lesku a pocitu, že jsme se ocitli v realitě, která si jede podle úplně jiných pravidel. A právě o tom je náš první den v Singapuru.
Kontrola v rukavičkách
Přistání v Singapuru je pro nás jedna velká neznámá. O Singapuru víme, že všechno sleduje, hlídá a kamery má na každém rohu. Město funguje zcela digitálně. Po vystoupení z letadla nás pozemní personál popohání k příletové kontrole a rentgenu. Využiji toalety, kde se mírně zdržím. Při mytí rukou vejde zaměstnanec v bílých sametových rukavicích a já se začnu obávat důkladné prohlídky. Dívá se na mě, jako by kontroloval, co tu dělám, a směje se. Posunky a gestem zdviženého palce naznačuje, jestli je vše v pořádku. Já mu palcem potvrzuji, že ano, a zároveň si říkám, že jsem se vyprázdnil nad očekávání a celé situaci vlastně moc nerozumím. Když vyjdu ven, uvidím Zdendu, jak personálu říká, že čeká na mě. A ten zaměstnanec, který se na mě přišel podívat, jen ověřoval, jestli si Zdenda nevymýšlí. „Už se mě asi popáté ptali, co tady dělám. Pořád mě nahánějí k rentgenu zavazadel.“ To je první věta, kterou od Zdendy slyším po odchodu z toalet. Gesty nás popohánějí dopředu. Mají roušky a bílé rukavice. V ten moment se necítíme moc dobře. Rentgenem ale projdeme hladce. Tohle byla trochu moje obava – aby nám někdo do zavazadel bez našeho vědomí někde nepodstrčil drogy. Oddechl jsem si i za Zdendu. Byla to jen moje paranoia. Stejně jsem po celou dobu měl naše kufry a batohy pod neustálým dohledem a neodvážil se od nich odejít. Další zastávkou je pasová kontrola. Vše opět probíhá plně automaticky. Skenujeme pasy. Otevřou se první vrátka. Pohled do kamery, otisk palce pravé ruky. Přesně následujeme pokyny na obrazovce. Za druhou brankou postává imigrační úředník s tabletem a vše pečlivě monitoruje a pozoruje. Sken obličeje a palce je hotový. Jsme kompletně naskenovaní a poslední brána se otevírá. Úředník pokynem ruky ukazuje, že můžeme jít dál. Jsme v Singapuru, na letišti Changi.
Vodopád a cesta do centra
Je to hypermoderní letiště se čtyřmi terminály. Jeho chloubou je JEWEL, což je v podstatě velký obchodní dům ve tvaru oválu. Je zastřešený skleněnou střechou a uprostřed se nachází nejvyšší krytý vodopád na světě, měřící 40 metrů. Je obehnaný obchodními galeriemi a zelení a působí impozantně. Vyjedeme do dalšího patra a fotíme se s vodopádem a vánočním stromkem v pozadí. Jen cesta k metru nám trvá 30 minut, než projdeme všechny haly, eskalátory a dlouhé spojovací koridory. Na druhou stranu je tu všechno perfektně označené. Hledáme MRT, což je zkratka místního metra. Celým názvem je to SMRT (Singapore Mass Rapid Transit), tedy efektivní systém městské hromadné dopravy, který pokrývá většinu Singapuru včetně letiště, centra i předměstí a spolu s linkami lehké železnice LRT tvoří páteř dopravy. Název nás trochu odradí a chvíli váháme, jestli hromadnou dopravou vůbec jet. Nakonec nastoupíme do klimatizovaného vagónu metra, který s námi projede kolem výstaviště Expo. Se dvěma přestupy trvá cesta do centra necelou hodinu. Vystupujeme na stanici ORCHARD ROAD. Je to Babylon pod zemí. Něco podobného jsme ještě neviděli. Celé podzemní město, propojené chodbami a výstupy z metra na všechny strany. Nad stanicí stojí obchodní dům ION. Jeho futuristická fasáda ve tvaru blobu je nepřehlédnutelná. Vánoční výzdoba je tu vyšponovaná na maximum. Venku visí girlanda přes celý bulvár a hrají koledy. Máme štěstí a venku narazíme na žlutý čtverec, tedy místo určené pro kuřáky. Chvilku se tu zdržíme na jednu cigaretu a pak už zamíříme nadchodem k hotelu přes ulici.
V hotelu nás vítá robot
Hotel YOTEL a check-in. Není tu recepce, pouze informační přepážka. Prostě udělej si sám. Obsluha nás trošku navede. Skenujeme pasy a zadáváme údaje na dotykovém monitoru. Stejně ale celý proces neproběhne hladce. Jaksi nám zapomněli říct, že si ještě musíme vzít hotelovou kartičku z boxu a přiložit ji na určené místo, aby se nám načetl klíč od pokoje. Na druhý pokus se všechno povede. Máme pokoj číslo 2420. Vyjede malý pásek papíru s instrukcemi a dál se s námi nikdo nebaví. U výtahu nevíme, do jakého patra máme jet. Tipujeme, že první dvojčíslí bude označovat patro. Ve výtahu přiložíme kartu a zmáčkneme tlačítko 24. Paráda, funguje to. Po vstupu na pokoj zůstaneme stát v úžasu s otevřenou pusou. Malý moderní pokoj, kde dveře skoro olíznou rám postele a jen tak tak projdeme dovnitř. Jsme ve 24. patře a u okna je záchod se sprchovým koutem. V Singapuru se nesmíte veřejně odhalovat. Rolety jsem si všiml až po vykonání potřeby. Stejně tu budeme jen spát a pokoj se nám líbí. Jsme ubytovaní a je teprve jedna hodina odpoledne. Půjdeme se přivítat s moderním velkoměstem.
Deštník v igelitu
Venku začne pršet. Bereme hotelové deštníky a vyrážíme do ulic. První zastávkou je žlutý čtverec – restriktivní zóna pro kuřáky. Stále prší, ale to nás neodradí. Z bankomatu vybíráme singapurské dolary a jdeme se najíst do obchodního domu FAR EAST PLAZA. Při vstupu si všimneme paní, která svůj deštník strká do podlouhlého igelitového sáčku. Je to ochrana před nechtěným zanesením vody do vnitřních prostor obchodního domu. Bílé dlaždice kloužou, takže jde vlastně o takovou pojistku proti uklouznutí, když chcete s deštníkem dovnitř. Chceme vyzkoušet vyhlášená grilovaná žebírka. V pátém patře míjíme jednu restauraci za druhou, ale nabídku žebírek nemůžeme najít. Jak tak koukáme po tom, co mají hosté na talíři, v jedné z restaurací nás odradí jídlo, které uvidíme. Později zjistíme, že jde o národní pokrm – dušené kuře. Na talíři vypadá jako makaróny z českého seriálu Návštěvníci ve svém předposledním stádiu, než se změní na rozklepané želé. Žebírka nikde. Zde dodám, že v nabídce nakonec byla taky, jen jsme je úspěšně přehlédli a všimli si jich až při odchodu. Vybereme si jednu místní restauraci a objednáme si BENTO – krabičku s rýží a masovou směsí. Stojí nás 8 dolarů (1 dolar je momentálně asi 16 Kč). A teď hurá do našeho prvního cíle – Gardens by the Bay. Jedeme metrem, protože v Singapuru je to nejlepší způsob dopravy. Dokonalý systém několika linek, vzájemně provázaný přestupními stanicemi. U turniketu jen pípnete platební kartou v mobilu a můžete vstoupit. Při výstupu je to stejné. Pípnete kartou a můžete dopravní prostor opustit. Následně se vám z účtu odečte částka za ujetou vzdálenost. Například z letiště na hotel to bylo 2,20 singapurského dolaru. A to byla nejdelší trasa, kterou jsme při návštěvě Singapuru ujeli.
Gardens by the Bay
U zahrad v přístavu marně hledáme žlutý čtverec. Tady se u parků a zahrad prostě nekouří. Jen si všimneme místních obyvatel, kteří tajně podléhají svému zlozvyku za jednou stavbou. Zřejmě jedno z mála míst, kam nedohlédnou kamery místní samosprávy. Nelze přehlédnout dnes už ikonickou budovu hotelu Marina Bay Sands s „lodí“ na střeše, na které je infinity bazén. Dá se sem dostat za vstupné, ale tuhle atrakci vynecháme. Stejně je pod mrakem a s deštníkem v bazénu se plave špatně. U jedné ze tří věží nám připadá, že stavba není zcela dokončená, protože v několika patrech chybí okna. Tam nepolezeme. Do samotných zahrad se žádné vstupné neplatí. Můžeme se nechat odvést vláčkem, ale raději volíme chůzi. Placený vstup je jen do skleníků, a to ve výši 49 dolarů za oba. Každý zvlášť vyjde na 25 dolarů a samozřejmě v ceně máte i vláček. Vzhledem k nadcházejícím vánočním svátkům jsou zde i speciální atrakce s placeným vstupem, a to hlavně pro děti. My omrkneme jen bezplatné venkovní prostory – přehlídku kaktusů z celého světa i vodní nádrže. A pak největší lákadlo celých zahrad: vysoké umělé stromy. Jsou to v podstatě velké lapače dešťové vody, které slouží k ochlazování a zavlažování všech skleníků. Za vstupné 10 dolarů se můžete projít po lávce v jejich korunách. Toho nevyužijeme a v kavárně si trochu odpočineme u kávy. Všimneme si deštníku na zemi, chceme ho zvednout a dát na stůl. Jenže Singapur se svým neustálým dohledem na nás zapůsobí tak, že deštník raději necháme ležet na zemi. Mimochodem, za celou dobu, co jsme u kavárny seděli, ho nezvedl nikdo z procházejících. I takový dokáže Singapur být.
Světelná show
Hlavní hvězdou večera je světelná a hudební show GARDEN RHAPSODY, při které se umělé stromy zbarvují do všech možných barev za doprovodu hudby. Až budete místo hledat, jděte za davem. Obsazujeme poslední volná místa na stání kolem stromů, kde se má show odehrát. Máme štěstí, stojíme u zábradlí a budeme mít perfektní výhled. Show začíná v 19:45 a trvá přesně 15 minut. Je to úchvatná podívaná. Za zvuku vánočních koled se mění neonová světla stromů a vše je nádherně osvětlené. Pokud jste viděli film AVATAR, během sekundy se přenesete do kouzelného světa na planetě Pandora a budete čekat, kdy se objeví hlavní hrdina Jake na létajícím ptakoještěrovi. Tak futuristicky celé představení působí. Z rybářské vesnice plné přistěhovalců se během několika desítek let stalo moderní pulzující město prošpikované technologiemi.
Luxusu se nelze vyhnout
Po večerním představení míříme rovnou ke stanici metra. Jenže už si nepamatujeme, kudy jsme přišli. Díky navigaci v mobilu projdeme vestibulem hotelu Marina Bay Sands. Je to velkolepý propojený prostor mezi třemi věžemi. Kdyby tohle místo viděl Tolkien, napíše další díl Pána prstenů s názvem „Tři věže“ místo Dvou věží. Nějakým nedopatřením se dostaneme i do přilehlého obchodního centra Marina Bay Sands. Dlouhé eskalátory nás vezmou přímo do tlamy nákupní příšery. Prostor obchodního domu nás fascinuje. Působí jako katedrála pro utrácení peněz. Ze stropu visí vánoční stromky a DJ k nim hraje své remixy. Sjedeme několik pater až ke vstupu do metra. Hledáme zkratku MRT, která se tu ztrácí v ohňostroji marnosti a luxusu. Cestou na hotel nevynecháme zastavení ve žlutém čtverci. Na všudypřítomné kamery si postupně zvykáme. Jsou v podzemí i nadzemí, na každém sloupu. Míří do pěti různých stran a nepřetržitě monitorují dění ve svém okolí. Tady jste 24 hodin pod dohledem. Ve vlhkém a horkém vzduchu na sebe necháváme působit Singapur a vstřebáváme první dojmy a pocity, které v nás zatím zanechal.
První den v Singapuru pro nás byl přesně takový, jaké tohle město je – nablýskaný, precizní, trochu absurdní a zároveň neuvěřitelně působivý. Na jedné straně dokonalý systém, technologie a pravidla, která vás nenechají vydechnout, na druhé straně místa, ze kterých vám spadne brada a kvůli nimž si řeknete, že tohle chcete zažít znovu. Pokud měl Singapur za úkol udělat na nás hned první den silný dojem, povedlo se mu to naprosto dokonale.
Otázky a odpovědi
