Říká se, že Krakov je nejnavštěvovanějším městem Polska. Chvílemi si v něm připadáte jako v aristokratické Vídni, chvílemi zase jako v umělecké Florencii. My jsme se s Davidem rozhodli zaletět si do téhle vyhlášené metropole na řece Visle na prodloužený víkend. A hned na začátek Vám musím upřímně říct – víkend je trestuhodně málo! Pokud si chcete město užít v klidu, 4 a více dnů je naprosté minimum. My už teď víme, že se sem stoprocentně vrátíme.
Polské ceny jsou pro nás stále velmi příjemné, ale nenechte se zmást. Krakov Vám nedá nic zadarmo. Naše bilance? Celkem 46 kilometrů v nohách, a to jsme se drželi jen těch nejhlavnějších památek a k tomu poctivě využívali městskou hromadnou dopravu. Moje dolní končetiny opět podaly protestní nótu, ale ten vizuální a kulturní banger za to stál. Pojďme se podívat na start naší cesty.
Gotické brány a náměstí, které schová do kapsy celou Evropu
Do historického centra jsme vstoupili stylově přes Barbakán a Floriánskou bránu. Barbakán je obří gotická kruhová pevnost z let 1498–1499 s třímetrovými zdmi, která měla město chránit před tureckými nájezdy. Hned za ní se tyčí 34,5 metru vysoká Floriánská brána ze 14. století, která jako jedna z mála přežila demolici středověkého opevnění.
Když procházíte pod reliéfem svatého Floriána, dýchne na Vás středověk tak divoce, že začnete podvědomě kontrolovat, jestli na Vás z hradeb neteče horká smůla.
A pak se to před Vámi otevře. Rynek Główny. Největší středověké náměstí v Evropě, které zde v samém srdci města stojí už od 13. století. Je obklopené tak nádhernými paláci a kostely, že nevíte, kam s očima dřív.
Uprostřed náměstí trůní Sukiennice – dechberoucí historická tržnice. Po požáru v 16. století dostala renesanční kabát a v 19. století ji Poláci vyšperkovali o novogotické arkády. V přízemí je dodnes živý mumraj plný krámků s řemeslnými výrobky, jantarem a suvenýry, zatímco v patře sídlí Galerie polského malířství.
Hned vedle stojí Radniční věž (70 metrů vysoký gotický zbytek staré radnice, kterou v roce 1820 nekompromisně zbořili). David mě samozřejmě hned táhl nahoru. Když jsem viděl ty schody, jediné, na co jsem se zmohl, bylo tiché: „Ó můj bože, ty schody…“ Vzhledem k tomu, že ve sklepě téhle věže bývala městská mučírna s vězením, ten výšlap pro mě byl dost tematickým mučením. Ale ten výhled? Geniální!
High-tech středověk a česká stopa v chrámu
Pokud si myslíte, že staré tržní náměstí nabízí zážitky jen na povrchu, vyvedu Vás z omylu. V roce 2010 Poláci otevřeli podzemní muzeum Podziemia Rynku, které se rozkládá na ploše více než 6 000 metrů čtverečních přímo pod úrovní náměstí!
Je to absolutní technologická špička. Pomocí moderních multimediálních expozic, laserů a hologramů Vás výstava s názvem „Po stopách krakovské evropské identity“ vtáhne do historie od prvních osadníků až po éru papeže Jana Pavla II. Procházíte se mezi reálnými archeologickými vykopávkami, sledujete původní středověké cesty a kolem Vás pulzuje digitální historie. Klobouk dolů, tohle polští inženýři zvládli na jedničku.
Když jsme se vrátili na zemský povrch, nemohli jsme vynechat dominantu Mariánského náměstí – Kostel Nanebevzetí Panny Marie. Tahle překrásná stavba z 15. století skrývá jednu skvělou perličku pro nás Čechy. Když se kostel v letech 1887–1891 důkladně opravoval, řadu místních kaplí vymaloval slavný malíř českého původu Jan Matějka (v Polsku známý jako Jan Matejko). Je to vizuální nádhera právem zapsaná na seznamu UNESCO.
Jak Dejv našel svého Leonarda (a tajnou fretku)
Na závěr první části jsem si nechal absolutní bombu celého víkendu. Věděli jste, že se v Krakově nachází druhý nejznámější obraz od Leonarda da Vinciho na světě? My jsme se to upřímně dozvěděli úplnou náhodou těsně před cestou! A protože je David obřím fanouškem Leonarda, návštěva The Princes Czartoryski Museum (založeného už v roce 1801) se stala naším hlavním bodem programu.
A páni, kdyby to nějak šlo a nezavřeli nás do polského vězení na sto let, ta kráska už nám visí doma na zdi v obýváku! Řeč je o obraze Dáma s hranostajem.
Obraz byl namalován kolem roku 1489 nebo 1490 v Miláně, kde Leonardo působil jako dvorní malíř u vévody Ludovica Sforzy.
Na plátně je zachycena Cecilia Galleraniová – neuvěřitelně krásná, vzdělaná a všestranně nadaná šestnáctiletá dívka. Cecilia pocházela z vlivné rodiny, která se ale po smrti jejího otce ocitla ve finanční tísni. Místo chudoby si ale našla movitého milence – nejmocnějšího muže Milána, vévodu Lodovika. Ten se do ní vášnivě zamiloval, a protože si ji kvůli původu nemohl vzít za ženu (svatbu měl už politicky naplánovanou jinde), nechal ji alespoň zvěčnit skutečným Mistrem.
Kolem obrazu se dodnes vznáší spousta záhad. Nová světelná technika ukázala, že obraz nevypadal vždycky stejně – Leonardo ho během malování měnil. A ten hranostaj v jejím náručí? Podle moderních vědců a biologů je ten tvor na klasického hranostaje až příliš velký. S největší pravděpodobností Leonardo maloval fretku, které dal podobu hranostaje, aby rafinovaně zakryl a zároveň symbolizoval utajovaný vztah obou milenců.
Stát od toho obrazu na pár centimetrů, to Vám prostě naskočí husí kůže. Pokud navštívíte Národní muzeum nebo Czartoryské, tohle musíte vidět na vlastní oči.
První den nás Krakov naprosto okouzlil, ale to nejlepší z polské státnosti a mýtů nás teprve čekalo na královském Wawelu. O tom ale až v dalším článku!
Statistiky první části:
Celkem nachozeno: 16 000 kroků (jen za první den)
Počet originálů od Da Vinciho: 1 (Dáma, co drží přerostlou fretku)
Rozloha high-tech podzemí: přes 6 000 m²
Výška radničního schodiště: Pocitově Mount Everest
Počet vystavených předmětů v muzeu: 780 000 (v celém komplexu národního muzea)
Praktické okénko „Víte, že…?“
Náměstí má rozměry 200 × 200 metrů a vzniklo při velké lokaci města v roce 1257. Bylo navrženo tak geniálně, že z každé jeho strany vycházejí přesně tři symetrické ulice, což byl na tehdejší středověkou Evropu nevídaný urbanistický kousek.
Sukiennice jako centrum obchodu:
Název pochází od slova „sukno“ (plátno). Původně šlo o dva dlouhé řady stánků, které uprostřed uzavírala zeď, aby se dalo na noc zboží zamknout před zloději. Současnou renesanční podobu s maskami (tzv. maskarony) na střeše navrhl italský architekt Santi Gucci.
Dáma s hranostajem v nacistických rukou:
Náměstí má rozměry 200 × 200 metrů a vzniklo při velké lokaci města v roce 1257. Bylo navrženo tak geniálně, že z každé jeho strany vycházejí přesně tři symetrické ulice, což byl na tehdejší středověkou Evropu nevídaný urbanistický kousek.
