Krysí kanály, rozdrcený palec a influencerka v kožichu.
Florencie je kolébkou renesance, umění a romantiky. Pokud ovšem zrovna nepřijedete zpocení z vlaku, s krosnou na zádech a partnerem, který vám během prvních deseti minut pobytu skoro amputuje palec batohem velikosti menší garsonky.
Příjezd do Florencie by se dal popsat dvěma slovy: čistá renesance, kdyby ovšem hledání našeho ubytování nebylo lehce hektické. Než jsme konečně složili kufry, David se rozhodl, že mi hned v autobuse vyjádří lásku tím, že mi plnou vahou a svým batohem, který měl hustotu umírající hvězdy přišlápl palec u nohy. Jako musím konstatovat, že strukturální integrita mého prstu byla vážně ohrožena. Můj palec v tu chvíli pochopil, proč Italové tak dramaticky gestikulují.
Když jsme pak poprvé vyrazili do uliček směr Via Cavour, dva členové naší výpravy poznamenali, že jim ty úzké toskánské uličky v první chvíli připomínají spíš krysí kanály, ano byl jsem to já a Denise. Florencie se ale nenechala zahanbit a hned za rohem u Palazzo Medici Riccardi nám ukázala svou vznešenou tvář. Tento palác byl kdysi domovem mocného rodu Medicejských, kteří odtud v podstatě řídili celou Itálii a ta fasáda přesně říká: „Máme peníze, moc a pravděpodobně bychom Vás nechali odstranit za špatně uvařené těstoviny.“
Po tomhle historickém úvodu už tělo volalo po tlumicích prostředcích na můj palec a na stole přistálo toskánské červené víno a absolutní gastro porno v jedné rodinné restauraci. Já s Evičkou jsme odpálili Ravioli con gorgonzola, pere e noci (ravioli s výrazným sýrem, hruškou a vlašskými ořechy). Lidi, ta kombinace sladkého a slaného byla tak dokonalá, že se mi na chvíli vrátil cit i do zraněné nohy. Denise si dala slavnou toskánskou specialitu Pappa al pomodoro – rajčatovou hustou polévku s chlebem, která sice vizuálně připomíná omáčku zahustěnou střídkou, ale chuťově je to nebe. David si mezitím objednal Minestrone a salát, protože někdo v téhle skupině očividně stále věří na vitamíny a dlouhověkost. Celou tuhle nádheru jsme zakončili kávou Caffè Corretto alla Amareto – protože Denise, po milánském večírku začala anýzovou Sambucu upřímně nenávidět, takže jsme zkusili novou kombinaci.
Hned po obědě nás cesta zavedla kolem Basilica di San Lorenzo, což je jeden z nejstarších kostelů ve městě, kde jsou pohřbeni ti nejvýznamnější členové medicejské rodiny. A pak to přišlo. Piazza del Duomo. V momentě, kdy se před námi objevila monumentální katedrála Santa Maria del Fiore s tou obří cihlovou kopulí od Brunelleschiho, jsme všichni doslova zkoprněli. Ten pohled je tak fantastický a očarující, že jsme na několik minut úplně přestali vnímat ty davy turistů kolem sebe. Jen tam stojíte, zakloníte hlavu a říkáte si, jak tohle sakra dokázal někdo postavit v 15. století bez moderních jeřábů.
Hned vedle jsme minuli Museo dell’Opera del Duomo, kde jsou schované ty nejcennější originály soch, a pokračovali přes elegantní Via dei Servi až na Piazza della Signoria, které funguje jako taková otevřená sochařská galerie pod širým nebem (ano, ten David, co tam stojí, je sice kopie, ale křivky má pořád slušné) a upřímně? Někteří dnešní fitness influenceři by za ty proporce prodali protein i duši.
Zlatý hřeb dne nás čekal na slavném mostě Ponte Vecchio. Tento „Starý most“ je unikátní tím, že jsou na něm nalepené malé krámky, kde se už od renesance prodává výhradně zlato a šperky. My jsme si tu ale udělali úplně jiné bohatství – koupili si Aperol do kelímku a sledovali západ slunce, protože člověk ve Florencii buď pije Aperol, nebo si připadá sociálně vyloučený.
Davidovi se ty fotky s tou oranžovou oblohou fakt povedly, má na to oko. Abychom spláchli ten celodenní prach a horko, dali jsme si na obří žízeň jedno velké italské pivo. U toho jsme měli dokonalé divadlo: přímo před námi se producírovala místní influencerka v huňatém kožichu, kterou její šéf (nebo přítel) natáčel na profi kameru s gimbalem.
Ve 34 stupních celsia na sluníčku mít na sobě zimní kožich kvůli patnáctivteřinovému storíčku, tomu říkám oddanost řemeslu, kterou by nezvládl ani Leoš Mareš. 😄 Pak už nás čekala jen skvělá toskánská večeře a zasloužený odpočinek.
Více našich fotek a stories najdete u nás na Facebooku.
💡 Praktické poznámky pro cestovatele:
Pappa al pomodoro: Pokud v menu uvidíte tuhle polévku, nenechte se odradit popisem, že je v ní rozmočený chléb. Je to toskánské národní stříbro a chutná božsky.
Katedrála Duomo: Pokud chcete jít dovnitř nebo vystoupat na kopuli, lístky musíte mít koupené týdny (někdy i měsíce) dopředu. Zvenku je ale přístupná zdarma a ta fasáda z barevného mramoru vás spolehlivě zabaví na hodinu.
Ponte Vecchio při západu: Je to nejromantičtější, ale také nejplnější místo ve městě. Nejlepší fotky uděláte, když se posunete kousek dál na sousední most Ponte Santa Trinita, odkud máte Ponte Vecchio v celé jeho kráse jako na dlani.
Fun fact: Víte, že na mostě Ponte Vecchio původně sídlili řezníci a koželuhové? Jenže král Ferdynand I. v roce 1593 nařídil, že ten zápach z masa se nedá vydržet, vyhnal je a místo nich tam nastěhoval zlatníky, kteří tam jsou dodnes.
Tak co, šli byste do influencer marketingu a oblékli si kožich ve 34 stupních kvůli jedné fotce, nebo byste radši seděli s námi na pivu a bavili se tím pohledem? Dejte nám vědět do komentářů.
#Florencie #Firenze #Toskansko #DvaKluciNaCestach #Duomo #PonteVecchio #GastroPorno #AperolTime #TravelCouple #DnesCestuji #ItalskyVibe
