Dublin: Co navštívit první den
Když jsme s Davidem v říjnu 2024 přistáli v Dublinu, mohli jsme si ze seznamu evropských metropolí hrdě odškrtnout další velký zářez. Jenže tenhle trip měl od začátku trochu jinou dynamiku. Dublin byl totiž jenom zahřívací kolo před tím, než jsme to napálili směr Dungarvan za Davidovými kámoškami. Ano, musím tady veřejně a se skřípěním zubů uznat, že David je z Nás dvou jednoznačně ten oblíbenější. Zatímco já si balil foťák, on už ladil formu na „čaj o páté“ se svými fanynkami.
Dublin nás ale hned od prvních minut totálně pohltil. Je to město, které má obří irskou duši, voní po tmavém pivu Guinness a na každém rohu Vás překvapí něčím nečekaným. Ušli jsme tu solidní kilometry a provětrali peněženky takovým způsobem, že irská ekonomika musela slavit státní svátek. Tady je report z Naší dublinské jízdy!
Vousáči z minulosti a gotika jako z Hry o trůny
Naše první kroky vedly do interaktivního muzea Dublinia, které Vás teleportuje přímo do vikingské a středověké minulosti města. Strávili jsme tam hodiny a hned při pohledu na ty expozice plné drsných severských válečníků mi secvaklo: „Aha, tak proto je dneska v Dublinu na ulicích tolik zarostlých a vousatých chlápků!“ Místní hipsteři zkrátka jenom poctivě drží genetickou linku svých předků.
Hned vedle se k nebi tyčí majestátní Katedrála svatého Patrika (St Patrick’s Cathedral). Ta gotická architektura je tak neuvěřitelně masivní a syrová, že jsem si uvnitř připadal spíš jako komparzista v seriálu Game of Thrones než jako klasický turista.
A aby té sakrální nádhery nebylo málo, prozkoumali jsme i druhou ikonu – Christ Church Cathedral. Ta se pyšní obří podzemní kryptou. Když procházíte těmi temnými klenutými prostory pod chrámem, okamžitě Vás napadne, že tohle je přesně to místo, které by místní rodák Bram Stoker (autor Draculy) a všichni opravdoví upíři stoprocentně ocenili. Neskutečně mystický a chladný vibe.
Modrá krev v paláci a předražený most za půl penny
Následoval přesun na Dublin Castle. Procházet se místními zahradami a nádvořími Vám okamžitě dodá pocit, jako by Vám v žilách kolovala čistá modrá krev. Samozřejmě jsem spíš než hraní na šlechtice trávil čas zuřivým focením všeho kolem, protože ta kombinace irské historie a moderního města je neskutečně fotogenická.
Při motání se kolem řeky Liffey jsme nemohli vynechat slavný Ha’penny Bridge.
Očekávání: Romantický historický mostík s poetickou atmosférou.
Realita: Původně se tu sice platilo mýtné ve výši půl penny (odtud ten název), ale dnešní inflace udělala své, takže dneska tu spíš bojujete o místo na fotku na profil. Ale musím uznat, ten obloukový krasavec z roku 1816 vypadá na fotkách prostě skvěle. 🌉📸
O kus dál jsme potkali legendární bronzovou sochu Molly Malone – mýtickou ženu, která podle slavné písně prodávala v ulicích mušle a korýše. Když jsem na tu její sochu koukal, měl jsem silnou potřebu jí pošeptat, že dnešní Dublin už je spíš o avokádovém toastu a výběrové kávě než o živých rybách, ale nechtěl jsem kazit místní folklor.
Zrádné nákupy a deep fotky v parku
Závěr dublinského dne patřil nákupní tepně Grafton Street. Lidi, tohle místo je čisté šílenství. Všude hrají neuvěřitelně talentovaní pouliční muzikanti (buskeři), valí se tudy obří davy lidí a… mizí tam Vaše peníze. Dublinské nákupy jsou neuvěřitelně zrádné a moje peněženka tam utrpěla solidní finanční šok.
Abychom trochu zklidnili tep a zregenerovali mozek po tom nákupním maratonu, zalezli jsme do parku Merrion Square Park. Sedli jsme si na trávu k soše Oscara Wilda a já si tam chvíli hrál na velkého romantika a fotil takové ty hluboké, pseudoumělecké, deep fotky na profil, kterým se David ještě večer u piva upřímně smál.
Dublin zkrátka potvrdil, že má styl, neskutečnou energii a historii, která Vás baví. Jenže to největší dobrodružství na Nás teprve čekalo, až opustíme hlavní město a vyrazíme směr Dungarvan na irský venkov, kde David předvedl naprosto legendární kousek s vlnami a botami. O tom, jak jsme ho lovili z moře a navigovali kolem každé kaluže, si ale povíme až v dalším článku!
📊 Statistiky dublinského zahřívání:
🧔 Hustota vousáčů v muzeu Dublinia: 10/10 (čistokrevní vikingové)
🦇 Index upírské spokojenosti v kryptě: 100% (Dracula doporučuje)
💸 Úmrtnost peněz na Grafton Street: Fatální
🎭 Počet deep fotek v parku: Přespříliš (David mě musel krotit)
💡 Praktické okénko „Víte, že…?“
Příběh Molly Malone: Píseň o Molly Malone je neoficiální hymnou Dublinu. Vypráví o krásné prodavačce ryb, která zemřela mladá na tyfus. Zajímavostí je, že bronzová socha má mezi turisty jednu docela bizarní tradici – pro štěstí se jí sahá na její bujný dekolt, kvůli čemuž je tato část bronzu neustále vyleštěná do zářivě zlaté barvy, zatímco zbytek sochy má tmavou patinu.
Krypta Christ Church jako trezor: Zdejší obří podzemní krypta ze 12. století je největší v celém Irsku. V historii sloužila nejen k pohřbívání, ale v 17. století zde dokonce fungovaly nelegální hospody, tržnice a řemeslné dílny. Dnes v ní kromě vzácných památek můžete vidět i jednu vyloženě bizarní kuriozitu – mifikovanou kočku a myš, které uvízly za varhanami kolem roku 1860 a Poláci i Irové jim dnes neřeknou jinak než „Tom a Jerry“.
