Vatikánský labyrint, Davidovo velké „WOW“ a lněné zklamání v nadnárodním korporátu
Máme za sebou sobotu a s ní i absolutní vrchol (doslova i přeneseně) našeho římského tažení. Jestli jsem si včera myslel, že 18 000 kroků je strop, dnešních 23 500 kroků mě vyvedlo z omylu. Moje nohy už neodcházejí na dovolenou, ty podaly okamžitou výpověď. Ale popořadě.
Ranní hradbový masakr a mešní víno místních cedulářů
Ráno jsme dorazili k Vatikánským muzeím a hned u hradeb se dostavil pocit absolutního, čistého vítězství. Ta šílená, nekonečná fronta nešťastníků bez lístků se táhla podél celé zdi jako lidská stonožka čekající na milost. My, poučeni z předchozích chyb a vybaveni lístky předem, jsme kolem nich propluli s úsměvem celebrit na červeném koberci.
Jenže hned za branou nás čekal Vatikánský labyrint. Nevím, co přesně pili autoři místního orientačního systému, ale tipuju to na velmi silné mešní víno. Cedule Vás posílají všude a nikam zároveň. Musel jsem nasadit veškeré své analytické schopnosti. Výsledek? Úspěšně jsme vynechali sice hezkou, ale pro nás v tu chvíli nudnou Pinakotéku, trefili správnou Galerii svícnů a promačkali se davem až pod slavný Michelangelův strop v Sixtinské kapli. Stát tam, zaklonit hlavu a koukat na to, co jeden chlap dokázal namalovat vleže na lešení, to Vám na chvíli fakt vezme slova.
Po tomhle úmorném jednosměrném pochodu plném umění a lidského potu už ale začínalo jít o život. Zachránil nás urgentní gastro restart: jedno ledově studené pivo a teplá, křupavá focaccia. V ten moment to mělo hodnotu michelinské večeře.
Davidovo velké „WOW“, Petr s klíči a nejdražší vrátný historie
Po obědě jsme přečkali větrnou frontu na bezpečnostní kontrolu na Svatopetrském náměstí. A pak to přišlo.
Vstoupili jsme do Baziliky svatého Petra.
David udělal dva kroky, zakopl o vlastní nohy, pusa se mu otevřela dokořán a zmohl se jen na protáhlé:
„Wooooow…“
A upřímně, nebylo se čemu divit.
Hlava prostě odmítá pobrat tu velikost. Michelangelova Pieta, gigantický Berniniho bronzový baldachýn, pod kterým by mohl parkovat kamion, a dvoumetrová písmena na stropě, která zespodu vypadají jako drobné titulky v pojistných podmínkách.
A samozřejmě přišla naše tradiční série otázek.
Kde je vlastně svatý Petr?
Leží tady?
Leží tady celý?
A proč ho nerozdělili po kostelech jako sběratelské kartičky?
Podle tradice se přímo pod hlavním oltářem nachází Petrův hrob. Archeologové pod bazilikou skutečně našli velmi staré pohřebiště a ostatky, které Vatikán považuje za Petrovy.
Stoprocentní jistotu nemá nikdo.
Ale když si uvědomíte, že nad údajným hrobem jednoho rybáře z Galileje vyrostla největší bazilika křesťanského světa, je to docela působivý kariérní postup.
A pak jsou tu ty slavné klíče.
David tvrdil, že jsou od nebeské brány.
Já ho trochu provokoval a tvrdil, že od pekla přece 😅
Po ověření faktů musím nerad přiznat, že tentokrát měl David pravdu.
Podle křesťanské tradice dostal Petr od Ježíše „klíče od nebeského království“.
Takže pokud existuje nejvýznamnější vrátný v historii lidstva, je to právě Petr.
🗝️ Petr = klíče od nebe.
⚰️ Pod bazilikou pravděpodobně leží muž, kterého první křesťané uctívali jako Petra.
🤷 A jestli je to skutečně on, to už ví s jistotou jen Petr sám.
A pokud měl opravdu klíče od nebeské brány, tak teď už to ví úplně nejlíp. 😄🇻🇦🗝️
Následoval ústupový manévr po ikonické třídě Via della Conciliazione až k řece Tiberu. U Andělského hradu jsme pozdravili Berniniho mramorové anděly na mostě a pomalu se začali vracet do reality všedního dne.
Lněné fiasko v Zaře a večerní finále
Cestou jsme dostali geniální nápad: pořídit si ten pravý, ležérní italský letní look. Zapluli jsme do Zary. Jenže když jsem otočil visačku u lněných kalhot s 60% podílem lnu , přišlo tvrdé vystřízlivění.
Chtít 70 € za portugalský hadr s italskou visačkou v globálním korporátu? No to ani omylem. Moje finanční svědomí okamžitě zasáhlo. Tyhle prachy radši nechám tlustému, usměvavému Italovi v rodinné pizzerii než anonymní módní mašinérii.
A tak se také stalo. Zakotvili jsme v jedné z rozumných pizzerií zapadlých v uličkách. Spláchli jsme prach, pot a kilometry skvělým jídlem a ještě lepším domácím vínem.
Aktuálně se s příjemným ovíněním, těžkýma nohama a absolutní spokojeností v duši pomalu šouráme do té naší klidné oázy na Via Della Penna. Zítra je taky den a Řím nás ještě očividně nevyčerpal úplně.
📊 Statistiky dne
👣 Nachozeno: 23 500 kroků (osobní rekord tohoto týdne)
⛪ Počet vatikánských cedulí, co nedávaly smysl: Všechny
😮 Davidovo „WOW“: 1x, ale stálo za to
👗 Ušetřeno v Zaře: 70 € (investováno do sacharidů)
🍷 Stav mysli: Příjemně ovíněno
💡 Praktické okénko “Víte, že…?
Vatikánská muzea: Pokud si nekoupíte lístky online týdny dopředu, připravte se na 2 až 4 hodiny stání ve frontě na přímém slunci. Ten příplatek za „Skip the line“ je ta nejlepší investice v životě.
Sixtinská kaple: Michelangelo ji maloval čtyři roky a kvůli neustálému koukání nahoru a kapající barvě si tak odrovnal zrak a krční páteř, že ještě měsíce poté mohl číst dopisy jen tak, že je držel nad hlavou.
Bazilika svatého Petra: Je tak obrovská, že by se do ní vešla celá londýnská katedrála svatého Pavla a ještě by zbylo místo. Ta textová výzdoba na stěnách má písmena vysoká jako dospělý chlap, i když se to zdola nezdá.
🔑 Svatý Petr: Na většině soch ho poznáte podle klíčů. Nejsou od sklepa ani od Vatikánu. Symbolizují klíče od nebeského království. Proto jsou dodnes součástí znaku Vatikánu.
Andělský hrad: Původně to bylo mauzoleum císaře Hadriána. V průběhu staletí se z toho stala pevnost spojená s Vatikánem tajnou chodbou Passetto di Borgo, kterou papežové utíkali, když jim teklo do bot.
#Rim #Vatikan #StPeterBasilica #SixtinskaKaple #DvaKluciNaCestach #GastroRefresh #DavidVsBeton #ThreeLosersInRome #ZazitkyNadUspory #CestovaniBezFiltru #RomeVibe #MilujemeItalie
