Vyzvedává nás klimatizovaný minibus stříbrné barvy přímo u recepce už v 8:30 ráno. Uvnitř sedí dvě mladé Angličanky, které ani nepozdraví. Interiér je vyzdoben jako kočár na romskou svatbu, nebo spíše připomíná Oválnou pracovnu současného prezidenta USA – Donalda Trumpa. Světýlka, ornamenty, zlato, stříbro, noční oblaka a zrcadla. V Asii tenhle styl milují. Čím větší nevkusný kýč, který dává najevo, že je to něco víc, tím lépe. Zatím tento cirkus není plně zapnutý. Celý se rozsvítí až ve chvíli, kdy nastoupí rodinka, možná z USA, která si k nám přisedne u dalšího luxusního hotelu. Super, prasata zajímají i zbohatlíky. Tedy jestli střední třída jako my není už součástí programu pro ně. Na uvítanou řidič minibusu zapne Matějskou pouť. Američanka jen protáhne ksicht a zeptá se, jak dlouho pojedeme. Se Zdendou si oddechneme poté, co řidič odpoví: 15 minut.
Přijedeme do stanového městečka u pláže. Provedeme check-in a navlékneme si růžové náramky. Jak příhodná barva pro cestu na Pig Island. Nalodění asi 30 turistů proběhne rychle a hladce. Při vstupu na loď odevzdáváme svou obuv posádce a sedáme si na lavici poblíž zádě. Za pár minut zjišťujeme, že na toto místo dostříkne voda. Jsme na tom pořád lépe, než mladí lidé, kteří sedí hned za čtyřmi motory značky Honda. Plavba rychlým člunem netrvá ani 15 minut. Zakotvíme v zátoce sviní na ostrově se správným názvem Ko Mat Sum. Proč se ostrovu říká Ostrov prasat, se dozvíte v příspěvku od Zdendy.
Místo je jako stvořené pro masovou turistiku. Nádherná pláž se světlým pískem, slunečník z palmových listů na betonovém podstavci v moři pro fotky na socky, bar na pláži, lehátka, houpačka a prasata. Potkáváme velkou svini a malá selátka, která se proplétají mezi lidmi a čekají na potravu. Tu je možné zakoupit za speciální cenu 100 bahtů. To je stejná cena, kterou tu platíme za jeden ovocný Shake.
Na prohlídku pláže nám kapitán dává necelou hodinu. Za tu dobu se stihneme jednou vykoupat, vystát frontu na fotky u slunečníku v moři a u houpačky. Já obcházím velkou bachyni, abychom si mohli pohladit selátka. Prasata tu žijí naprosto volně a pohybují se po pláži jen tak. Čekají na přísun potravy od turistů a malá selátka se nechají pomazlit a vyfotit. Na oplátku tu k jídlu nekoupíte žádné vepřové, což je férová dohoda. Myslím, že až vyrostou, odvezou je také na výlet na pevninu bez zpáteční jízdenky. Turisté se pak s nimi nesetkají na ostrově, ale na nudlích nebo rýži. Čas tu plyne nějak pocitově rychleji. Je to jako vstup portálem do jiné dimenze. Kombinace vepřů, drinků a koupání je prostě zážitek.
Stejně jako slibované šnorchlování v nedaleké zátoce u protějšího ostrova Koh Tean, kam popojedeme lodí. Jsme rádi, že nás tam nenechají doplavat. Na pláži je zakotvená soukromá jachta, kde právě posádka připravuje oběd. U stolečku s bílým ubrusem sedí starší pár a se skleničkami vychlazeného šampaňského pozoruje invazi turistů – nás. Z lodi vyskočíme už s potápěčskými brýlemi a zahajujeme ponor, abychom páru nekazili idylku. Voda je zakalená od dalších připlouvajících lodí. Jediné, co z vodního světa vidíme, je humr na talíři obědvající dvojice, jak si ho pokapávají limetkou. Já to vzdávám rychle a Zdendův vystrčený zadek v modrých plavkách vidím odplouvat dál od břehu. Zkusí štěstí u útesů, které prozrazuje tmavší vodní hladina. Shodneme se, že nic nevidíme, a uděláme si raději fotky na břehu.
Po focení se rychle nalodíme, protože skupiny turistů se začínají míchat a budeme rádi, když se na naši loď vejdeme. Kapitán vždy provede kontrolní součet, aby mu seděl počet lidí, kteří na loď nastoupili na začátku. Nemohu si pomoci, ale naproti nám sedí lidé, které vidím poprvé od vyplutí z přístavu. Asi zaslechli kapitána, že další zastávkou bude oběd v zátoce na druhé straně ostrova Koh Tean, a přeběhli k nám. Agentur je tu hodně a naše loď číslo 5 jim teď přišla výhodnější než návrat ve své na pevninu.
Plujeme jen 10 minut a už vyskakujeme na jiné pláži. V palmovém háji se ukrývá školní jídelna pro turisty. Poslušně si stoupneme do fronty, bereme misku rýže, obalované kuřecí maso, zeleninu, smažené rolky a já hrdinsky vše polévám tmavou omáčkou, ve které plavou chilli papričky. Oběd nám chutná a rychle opouštíme jídelnu. Noví členové naší skupiny, kteří se k nám přidali na poslední zastávce, si jdou přidat pětkrát. Přestup na jinou loď se jim vyplatil. Tahle část ostrova je opuštěná. Vidíme jen opuštěné disco oázy, kde se před lety scházela mládež z celého světa. Pokud se o tomto ostrově chcete dozvědět více, přečtěte si příspěvek od Zdendy.
Naše procházka po pláži je krátká. Z palem nad ní visí velké míče na lanech. Ideální pro focení. Rozhoupám Zdendu a fotím ho na kouli. Užívá si to jako Miley Cyrus ve videoklipu Wrecking Ball. Kapitán nás svolává zpět na loď. Při počítání lidí mu vyjde zhruba stejné číslo jako při tom posledním, takže zvedáme kotvy a odplouváme do domovského přístavu, kde jsme se nalodili. Cestou vidíme převrácenou loď, která plave kýlem vzhůru, a na něm sedí dva lidé. Situace způsobí poprask u posádky. Velmi rychle zjišťujeme, že záchrana už je na místě. Mimochodem jde o klasickou úzkou loď místních rybářů, ve kterých se vozí i turisté. Viděli jsme jich tu hodně. Ve velkých vlnách se snadno převrhnou. Jsme rádi, že sedíme v širokém moderním člunu a za pár minut vystupujeme na pevninu.
Do hotelu jedeme se stejným řidičem i posádkou. Americkou rodinku vysadíme na kopci u luxusního hotelu a pokračujeme k tomu našemu. Personál hotelu začíná s vánoční výzdobou po thajsku a před hotelem vyrůstá stádo svítících jelenů a laní pod vánočními stromky. Tady nám nějak nedochází, že je čas Vánoc. Je kolem třetí hodiny odpoledne a my si ještě pěšky zajdeme na nedalekou vyhlídku s názvem Mae Nam Viewpoint. Odtud je krásný výhled na celou pláž Calm Beach, kterou lemuje hradba hotelů všech cenových kategorií včetně toho našeho. Zdenda nad hlavou roztáčí 360° kameru a bojujeme se silným větrem. Záběry se povedou a kamera nám zůstane v ruce. Cestou zpět na hotel poradíme zmatené turistce, že pod vyhlídkou se nedá parkovat autem. Až později mi dojde, že byla sama a šla pěšky.
Zajdeme si ještě na večeři. Lepší, než popis jsou fotky. Zdendův ananas, můj “kuřecí” řízek s rýží. Lahodný pokrm s výhledem na jezírko s vodními hlemýždi.
Večer nás čeká balení kufrů a hlídání jejich váhového limitu. Bojujeme statečně a podaří se nám zabalit. Zdenda má hotovo za pět minut. Já po dvou hodinách padám vyčerpáním do postele. Na ráno máme nastavený budík na 4:00 a to bude výzva. Další den plný originálních zážitků máme za sebou. Viděli jsme prasata na pláži, humra na talíři, kýč v minibusu a Američany v akci. Selátka roztomilá, šnorchlování symbolické a kufry zase těžké. Ostrov prasat splnil plán. My taky. Podrobnější informace k navštíveným místům najdete opět v příspěvku od Zdendy.
