Výběr hotovosti z bankomatu na letišti s příslibem odpuštění poplatku za konverzi, nebo bez poplatku za výběr se nekonal. Využíváme Revolut a i tak se nám na displeji bankomatu zobrazila částka 250 báthů za výběr. Tohle ještě musíme nějak pořešit a dáme vědět, jak se tomu vyhnout.
Odvoz z letiště máme zajištěn přes Booking.com. Rovnou při rezervaci hotelu. A musím říci, že se to osvědčilo. Sice místo, kde stojí mladý brigádník s cedulkami přilepenými na zábradlí, hledáte podle zaslaného návodu a nemusí se to hned na poprvé podařit. Nezoufejte, takové místo bezpečně poznáte. Všechny se nachází u východů z příletové haly. Sice do popisu napíší 2.patro, nenechte se zmást. Je to přízemí. Takových organizátorů odjezdů a lidí s cedulkami jsou tu stovky. Nemůžete je minout. Jsou uzavření v ohrádkách a mávají cedulkami. Ty línější je mají nalepeny na zábradlí izolepou. Hledáte jen své jméno a název společnosti. My jsme se poctivě u mladíka ohlásili, on strhnul cedulku s našimi jmény ze zábradlí a vydal nám další organizační pokyny. My čekání na odvoz využili k nadýchání se místního ovzduší promíseného dýmem ve venkovní kuřárně. Cestou zpět jsme si koupili první thajský drink. Chtěli jsme něco s ledem. Ten došel. No nevadí, je teprve začátek sezóny. S brčkem v puse a horkou kávou ve 33 stupních jsme vyhledali mladíka, který nás okamžitě poznal podle nezešikmených očí. Řidič už čeká venku a máme hledat černé auto. Mezi jedním býlím a stovky černých aut na nás mává řidič a pomáhá nám naložit zavazadla do kufru auta. Chtěl jsem si sednout vedle řidiče a nastupuji z pravé strany. Můj omyl mi dojde, když na straně spolujezdce zahlédnu volat. Jezdí se tu vlevo. Borec za volantem stihne odpovědět na několik zpráv, vyhnout se motorce a dobrzdit 1 cm před autem. Bezpečně nás doveze přímo před hotel True Siam. Mezi betonovými bloky se skrývá skvost ze dřeva s bazénem na střeše. Spropitné mu nedáváme. Nejmenší bankovku máme 50 euro, nebo 1000 bathů. Zas tak dobře nejel.
Ubytování proběhne hladce, stačí předložit pasy, usmát se a složit vratnou zálohu za kartu od pokoje v hodnotě 1000 bathů. Teď už jen sprcha a jedeme prozkoumat nejbližší noční trh Pat Pong. Nenecháme nic náhodě o objednáváme odvoz přes aplikaci Grab. Cesta tam nás vyjde na 165 bathů.
První dojmy z tržiště s originálním zbožím věhlasných značek: jediné, co je to pravé jsou nudle a rýže v místních stáncích. Jinak tu seženete vše, od kšiltovek, přenosných reproduktorů, kabelek, přívěsků až po popelníky s nejznámějším symbolem tohoto místa – ženu s roztaženými nohami vystřelující z vagíny pingpongový míček. Ano, to je největší lákadlo tohoto špinavého trhu. Naháněči vás budou lákat do bočních uliček s cedulkou, ze které nic nepřečtete. Ani druh nabízeného “zboží”, ani jeho cenu. Většinou je to past. Slíbí vše zdarma a při odchodu po vás ochranka bude vymáhat 3000 báthů. My jsme tuto pokleslou zábavu nezažili. Je nehodná ženám, o kterých ani netušíte, jestli to dělají dobrovolně, nebo jestli jim sebrali pas a nevězní někde jejich děti. Ani nabízené jídlo tu za nic nestojí. My si vybrali stánek s jídlem, kde vařili mladí Thajci. Jen na objednání jídla jsme čekali dlouho a hotového pokrmu jsme se ani nedočkali. Výdej probíhá tak, že něco na plastovém tácku dají na pult a buď si pro něj někdo přijde, nebo ne. Většina lidí, po hodině čekání, zapomene, co si objednala. Stejně jako rozčílená Angličanka za mnou. Když jsem ji řekl, že za objednané jídlo jsem ještě nestačil zaplatit, tak mi řekla, že ať to ani nedělám, čekala o půl hodiny déle na své Pád Thai s kuřecím masem než my.
Došla mi trpělivost a Zdendovi drink, což je vždy ta horší situace. Nechal jsem objednávku objednávkou, Angličanku pátrat po nudlích mezi ostatními zákazníky. Přesunuli jsme se o lokál vedle. Tam si nás aspoň všimla obsluha. To se v Thajsku děje turistům poměrně často. Berou je útokem a většinou jsou vybaveni nějakou cedulí s obrázky. Za to jsem rád, thajština je poměrně komplikovaná na naučení. Než bych přečetl nudle, dostal bych rýži. A to i v případě, pokud bych nic neobjednal. Připravte se na malé porce, alespoň na tržištích. V nás to vyvolalo dojem, že musí jíst minimálně dvacetkrát denně. Ani tahle restaurace Derby King Restaurant, nebyla dobrá volba. Poraďte se s Googlem, než někam půjdete, tady se to vyplatí. Tahle má momentálně 3,7 hvězdy. Za místní Pád Thai bych dal jen jednu.
Po tomhle nepovedeném food festivalu jsme se vydali zpět na hotel. Cestou jsme ještě minuli ulici Surawong road. Děvčata tu sedí před bary, bordel mamá je hlídá a nabízejí je klientům. Když alespoň jeden muž vejde dovnitř, zařve a zatleská. Nažene děvčata dovnitř a všechny se poslušně zvednou a jdou za svými klienty. Takhle můj děda na vesnici naháněl slepice do kurníku. Ještě tu jsou gay bary a travestie show. Pro každého něco.
Zpět na hotel jedeme autem, které jsme objednali skrze aplikaci Grab scéna je stejná jako sem. Jsme unavení po cestě i z prvních nočních zážitků v Bangkoku. Dopíšeme příspěvky, dáme si jedno pivo místní značky Chang a jdeme spát.
