Irský vodní křest, nákupní mise ve Waterfordu a Davidův pokus o chůzi po vodě: Jak nás dostal irský venkov
Po dublinském městském shonu, plném vikingských vousáčů a upírských krypt, nastal čas na ten pravý irský roadtrip. Nasedli jsme do vlaku a vyrazili na jih směr Dungarvan za Davidovými kámoškami. Náš plán byl jasný: projet ty nejkrásnější divoké pláže, nadýchat se Atlantiku a užít si surovou přírodu Zeleného ostrova. Jenže irská příroda má smysl pro humor a náš výlet nakonec skončil vyloženě vodnatě. A to doslova! Tady je report z naší divoké jízdy po hrabství Waterford.
Clonea Beach: Jak David testoval vodotěsnost irského moře
Naše venkovská zastávka byla Tramore Beach což je obří, velmi oblíbená pláž jak mezi místními, tak turisty, ideální na nekonečné procházky a relax. Jakmile jsme dorazili k čáře přílivu, všichni jsme si chytře zuli boty, abychom se vyhnuli ledovým atlantickým vlnám. Tedy všichni kromě jednoho génia.
David se rozhodl, že na to půjde rázovitě po irsku, a nechal si boty na nohou. Hrdě prohlásil, že to má pod kontrolou.
Očekávání: Epická, hluboká fotka na blog – David jako drsný mořeplavec hledící do dálky.
Realita: Hned s první vteřinou pózování a cvaknutím spouště dorazila první nekompromisní irská vlna, která ho spláchla a udělala mu kompletní ledovou koupel přímo do bot! 🌊👟
Zatímco my se na pláži lámali smíchy v pase a náš výbuch škodolibé radosti bavil snad půlku pobřeží, David stál uprostřed té kaluže s mokrým čvachtáním v botách a v očích měl výraz člověka, kterému se právě zhroutil celý den. Bylo vidět, jak mu hlavou běží krizový scénář: Jak sakra usuším ponožky? A co teď budu dělat?
Následovalo zoufalé sundávání bot, ždímání ponožek a pokusy o jejich vysušení, zatímco náš smích vůbec nepolevoval. David nás propichoval pohledem tak intenzivně, že jsme chvílemi čekali, kdy se naučí zabíjet silou vůle. Jenže bylo jasné, že s mokrými botami zbytek dne prostě nedá.
Vyhlásili jsme tedy stav nouze a okamžitě změnili plán. Místo dalšího výletu následoval krizový přesun do nejstaršího irského města Waterford, kde jsme v obchodním domě Penneys Waterford (ano, ten název byl v tu chvíli skoro osudový, zcela cíleně jsme ho nečetli správně) provedli bleskovou záchrannou operaci a vybavili Davida novými botami i suchými ponožkami.
Od té chvíle se z nás stali jeho osobní navigátoři. Každou louži, kaluž, mokrý kámen nebo podezřele tmavý flek na chodníku jsme mu s ironickým úsměvem hlásili s předstihem několika metrů. David se tak stal pravděpodobně nejlépe navigovaným chodcem v celém Irsku. 😄
Dramatické útesy, surfařský vibe a plíce v horách
Když byl David opět v suchu, mohli jsme pokračovat v obhlídce waterfordského pobřeží. Dalším zářezem byla Bunmahon Beach. Tahle pláž je naprosto vyhlášená svými brutálními, dramatickými útesy, o které se tříští vlny, a panuje tu skvělá, uvolněná surfařská atmosféra. Ty výhledy z útesů jsou tak silné, že tam prostě stojíte a chytáte ten syrový irský vibe plnými doušky.
O kus dál jsme objevili Annestown Beach. Je to sice o dost menší, ale neuvěřitelně kouzelná pláž, která je ze všech stran dokonale sevřená masivními skalami. Pokud hledáte místo pro absolutní chvíli klidu a dokonalé spojení s divokou přírodou, kde slyšíte jen řev oceánu a racky, tohle je přesně ono. Celou plážovou jízdu jsme vlastně začali na Clonea Beach, i tu musím zmínit. Je to nádherná, kilometry dlouhá písčitá pláž s neskutečným výhledem na otevřené moře. Ideální místo na romantickou procházku, vyčištění hlavy a… menší dávku adrenalinu.
Abychom ale neměli té vody z oceánu málo, zvedli jsme kotvy a vyrazili směr pohoří Comeragh Mountains. Cílem byl úchvatný vodopád Mahon Falls. Cesta k němu Vás obklopí naprosto divokou, zelenou přírodou a absolutním, až posvátným tichem hor. Samotný vodopád padající z obřích skalních masivů je čistá přírodní extáze. Výhledy jsou tam tak dramatické, že Vám to vyrazí dech. I když David, stojící na kameni kousek od padající vody, se na ten tekoucí element díval s lehkou nedůvěrou v očích a raději si pevně kontroloval tkaničky svých nových suchých bot.
Čaj o páté a Dungarvanská idylka
Po tomhle celodenním vodním maratonu jsme konečně dorazili do cílového Dungarvanu. Tohle přístavní městečko má neskutečné kouzlo a ten slíbený „čaj o páté“ s Davidovými kámoškami byl naprosto skvělou tečkou. Seděli jsme v teple, rozebírali Davidův pokus o chůzi po vodě a užívali si tu nejlepší irskou pohostinnost.
Irsko Nás během téhle první říjnové cesty naprosto dostalo. Ukázalo Nám, že má neuvěřitelně drsnou, ale překrásnou přírodu, pláže, které Vám vezmou dech, a hlavně, že i s totálně promočenýma botama se dá zažít roadtrip snů. Sbalte pláštěnky, náhradní ponožky, nenechte se spláchnout Atlantikem a vyrazte na Zelený ostrov taky!
💡 Praktické okénko „Víte, že…?“
Mahon Falls a záhadný „Magický kopec“: Cesta vedoucí k vodopádu Mahon Falls skrývá jeden celosvětový fyzikální bizár, kterému se říká „Magic Hill“. Pokud na určitém označeném úseku silnice zastavíte auto, zařadíte neutrál a povolíte brzdu, auto se nezačne rozjíždět dolů z kopce, ale začne samo od sebe couvat nebo jet směrem NAHORU do strmého svahu! Místní legendy sice mluví o skřítcích, ale ve skutečnosti jde o dokonalou optickou iluzi, kdy okolní krajina mate Váš mozek tak silně, že horizont, který se zdá být do kopce, je ve skutečnosti z kopce.
Měděné pobřeží (Copper Coast): Celá tahle oblast pláží Bunmahon a Annestown je součástí globálního geoparku UNESCO s názvem Měděné pobřeží. Název natvrdo odkazuje na 19. století, kdy zde probíhala masivní a drsná těžba mědi podél útesů. Dnes po ní v krajině zbyly fascinující ruiny starých těžebních věží a podzemní šachty, které ústí přímo do mořských útesů.
