Prada koberec pro krizi středního věku, dron v akci a lesní fantasy podvod. Jak nás dostal irský jih
Po dublinském městském maratonu, hostelové únikovce a gastronomické bitvě mezi Bali miskou a irskou flákotou jsme konečně dorazili na vytoužený jih. Naším azylem se stalo přístavní městečko Dungarvan (a ne, pro rýpaly opravdu dodávám, že to fakt není nová vůně od Diora).
Tady na Nás čekala Naše irská víla Káťa – dokonalá hostitelka v lidské podobě a náš absolutní záchranný kruh v moři irské anarchie. Lidi, bez ní a její teplé sprchy by tenhle výlet nebyl zdaleka tak smooth. Naše čtyřčlenná mezinárodní sestava ve složení já, David, Eva a Denise okamžitě zahodila veškeré jazykové bariéry. Žádný Google Translate. Nahodili jsme divoký mix češtiny, němčiny, angličtiny a mezinárodních inside jokeů, kterým kromě nás nikdo na světě nerozuměl, a vyrazili jsme dobýt pobřeží.

Útesy z fantasy filmu a dronování za všechny prachy
Cesta z Waterfordu podél pobřeží nás vytáhla na místa, která vypadají jako vystřižená z vysokorozpočtového fantasy filmu. Zapomeňte na vyumělkované Instagram filtry – tady dostanete syrovou realitu. Jen divoké útesy, řvoucí Atlantik a nekompromisní vítr ve vlasech.
Když se vítr na chvíli uklidnil, vytáhli jsme do vzduchu dron. Jak cestovat a používat dron v zahraničí si prosím přečtěte zde: Dron v zahraničí . Lidi, to byl naprostý vizuální banger! Sledovat tu nekončící zelenou krajinu, která padá kolmo dolů do pěnícího se oceánu z ptačí perspektivy, to je prostě dechberoucí zážitek. David stál vedle mě s očima dokořán a já měl co dělat, aby mi ten irský vichr neodfoukl ovladač z ruky. Ta krása z jiné perspektivy Vám prostě vezme slova.
A pak jsme ho potkali. Ten trávník.
Náš objev: Absolutně luxusní irský pažit na útesu.
Specifikace: Hustý, neskutečně zelený koberec s dlouhým vlasem. Čistá Prada edice.
Ten trávník byl tak neuvěřitelně hebký, že by si na něj člověk nejradši okamžitě hodil pléd, rozvalil se, hodil za hlavu nastupující krizi středního věku a hodiny jen tak poslouchal vlny narážející do skal pod ním. Irská příroda má prostě geniální systém: nejdřív Vás pevně obejme, pak Vám dá drsnou facku ledovým větrem a vzápětí Vás zase láskyplně přivine. A to bylo přesně to, co naše vyždímaná banda po tom dublinském hostelu potřebovala.
















Ballysaggartmore Towers: Pohádkový banger, co vlastně neexistuje
Abychom té romantiky neměli málo, vyrazili jsme hluboko do lesů nedaleko městečka Lismore. Naším cílem byly Ballysaggartmore Towers. Když tam přicházíte, máte pocit, že jste omylem prošli skříní do Narnie. Z ničeho nic se před Vámi uprostřed divokého irského lesa vynoří monumentální, pohádkově gotické věže a brány zarostlé mechem. Vypadá to jako dokonalá kulisa pro ten nejlepší fantasy film.
Jenže celá tahle nádhera je ve skutečnosti jeden obří historický podvod a pomník lidské marnivosti. Celý tenhle velkolepý komplex z roku 1834 měl být totiž pouhou vstupní branou a vizitkou pro megalomanské šlechtické sídlo. Jenže majiteli Arthuru Kiely-Ryanovi po dostavění těchto věží a luxusního mostu totálně došly prachy. Celý ten obří zámek, který měl následovat, tak nikdy nevznikl.
Zbyl jen tenhle pohádkový, osamocený vstup nikam. Naše skupina byla z téhle tajuplné atmosféry naprosto unesená. Krása střídala nádheru, čelisti nám padaly na lesní jehličí a My tam s holkami nastříleli tolik skvělých fotek, že nám paměťové karty v telefonech vyhlásily stávkovou pohotovost. Vzpomínky z tohohle lesního tripu nám budou v hlavě svítit ještě hodně dlouho.
Jih Irska nás naprosto objal svou divokou náručí a ukázal nám svou nejkrásnější, fotogenickou tvář. Jenže Irsko bez drsného challenge modu by nebylo Irskem. Hned další den na nás totiž čekalo brutální vyfackování větrem na 214 metrů vysokých útesech Moheru, setkání s českým expatem u piva a horizontální dešťová pračka v Ardmore. Ale o tom, jak jsme sušili batohy a jak chutil krémový Guinness, si povíme v závěrečném díle!













💡 Praktické okénko „Víte, že…?
Šílenství jménem Kiely-Ryan: Arthur Kiely-Ryan, který nechal věže Ballysaggartmore postavit, byl tak posedlý touhou trumfnout svého bratra, který si postavil luxusní sídlo nedaleko, že do stavby věží investoval tehdejší astronomické jmění. Stavba ho zruinovala natolik, že během velkého irského hladomoru vyháněl své chudé nájemníky z pozemků, aby ušetřil na daních, což mu vyneslo obří nenávist celého kraje a místní lidé jeho lesní projekt dodnes berou jako pomník čisté lidské pýchy.
Proč je irský trávník tak luxusní? Ten neskutečný „Prada efekt“ irských trávníků není náhoda. Může za to takzvaný Gulfský proud, který přináší na ostrov teplý a neuvěřitelně vlhký vzduch. V kombinaci s neustálým irským mrholením a mírnými zimami má tráva ideální podmínky pro celoroční růst bez toho, aby vysychala. Výsledkem je ta nejhustší a nejměkčí zelená plocha na světě, kterou Irové nemusí skoro vůbec hnojit.


2 Komentáře
Přezdívku „Smaragdový ostrov“ poprvé použil básník William Drennan v roce 1795 ve své básni When Erin First Rose. Odkazuje na nekonečné odstíny zelené barvy, které pokrývají většinu irské krajiny díky stálému přísunu srážek. Je to pravda?
Ahoj Marcelko, to je pravda! Básník měl očividně slabost pro zelenou a déšť. ☔️🌿 Kdo by to řekl, že déšť může být tak poetický, že?