Zlatý kýč, zřícená věž a vězeňské vzdechy: Jak nás dostaly novoroční Benátky
Když se řekne evropský klenot, většina lidí automaticky ukáže prstem na Paříž nebo Řím. My jsme se ale s Davidem rozhodli, že konec roku oslavíme stylově v místech, kde místo smradlavých aut potkáte jenom stylové gondoly a místo asfaltu se pod Vámi vlní mořská hladina. Vyrazili jsme na Silvestra do Benátek.
Hned na úvod musím smeknout před naší fyzickou kondicí – nevím sice, jakým zázrakem se nám to podařilo, ale v tomhle historickém labyrintu jsme nachodili 50,69 kilometru. Pravda je, že za to z velké části můžu já, protože když jsem vlezl do místního luxusního obchodního domu, chytla mě taková nákupní horečka, že jsem tam mezi regály nalétal kilometry jako zmatená včela. Každopádně Benátky jsou naprostý banger, který Vás pohltí. Pojďme na první část naší Serenissimské jízdy.
Chrám přezdobeného zlata a záplavy na náměstí
Naše objevování nemohlo začít nikde jinde než na slavném Náměstí svatého Marka (Piazza San Marco). Tohle místo je absolutní magnet na turisty, což člověk pochopí hned, jakmile ho ze všech stran obklíčí lidé s selfíčky. Náměstí má navíc jednu drobnou nevýhodu – jakmile moře trochu víc stoupne, stane se z něj regulérní koupaliště. Záplavy jsou tu na denním pořádku, takže pokud nemáte v kapse rybářské holínky, občas musíte skákat po dřevěných lávkách jako splašená koza.
Dominantou celého placu je Bazilika svatého Marka, dokončená už v roce 1092. Lidi, tohle je ta nejznámější ukázka byzantské architektury v Evropě. Vstupenky doporučujeme koupit zde: Bazilika svatého Marka a Dožecí Palác
Kvůli její fasádě vyskládané z miliónů třpytivých kousků se jí přezdívá „Chrám zlata“. A když vstoupíte dovnitř, ten pocit se ještě umocní. Interiér je tak neuvěřitelně bohatě, až (pře)zdobeně zlatý, že z toho oči přecházejí. David tam stál s otevřenou pusou a já měl chvílemi pocit, že ten byzantský luxus hraničí s luxusním historickým kýčem. Ale respekt, ta řemeslná práce Vás prostě posadí na zadek.
Hned vedle trůní honosný Dóžecí palác (Palazzo Ducale) ze 14. století. Sídlo vládců Benátské republiky v sobě dokonale kombinuje byzantskou architekturu s evropskou gotikou, čímž vznikla takzvaná „benátská gotika“. Vypadá to neskutečně elegantně a z té budovy ten tehdejší politický vliv a prachy vyloženě stříkají.
Most vzdechů a věž, co si dala rande s dlažbou
Hned za rohem Dóžecího paláce jsme našli slavný Ponte dei Sospiri (Most vzdechů). Tento 11 metrů dlouhý krytý můstek z bílého vápence z roku 1574 spojuje výslechovou místnost paláce s budovou vězení na druhé straně kanálu.
Očekávání: Romantické místo, kde si zamilované páry šeptají sliby.
Realita: Název vznikl podle zoufalých nářků a vzdechů odsouzených vězňů, kteří přes tenhle most přecházeli do temných cel a přes mříže v oknech naposledy v životě viděli svobodný svět a benátskou lagunu. Romantika jako blázen, co? 😅
Abychom ty vězeňské deprese trochu vyvětrali, otočili jsme se k hlavní dominantě města – Zvonici svatého Marka (Campanile). Tyčí se do výšky téměř 99 metrů a na jejím vrcholu svítí zlatá socha archanděla Gabriela. Věž vypadá úplně stejně jako v 16. století, ale nenechte se zmást. Ta původní se totiž v roce 1902 zničehonic unavila a kompletně se zhroutila do obří hromady suti na dlažbu náměstí. Současná replika je tak z roku 1912. Vyjeli jsme výtahem do výšky 60 metrů na vyhlídkovou terasu a ten dechberoucí výhled na celé střechy Benátek a okolní moře nám okamžitě vymazal z hlavy veškerou únavu. Pod námi navíc hlídal kamenný lev – atribut svatého Marka.
Skrytý šnek nad střechami a dóžecí hřbitov
Že jsou Benátky plné tajemství, jsme si potvrdili u Palazzo Contarini del Bovolo. Je to jeden z nejmenších paláců v centru a turisté ho často minou, protože je schovaný v uličkách. Pro veřejnost je přístupný až od roku 2016 a jeho hlavním trumfem je naprosto netradiční venkovní spirálové schodiště, které vypadá jako obří kamenný šnek připlácnutý na fasádu. Vyšlapat ty točité schody až na otevřenou arkádu rozhodně stojí za to – získáte odtud geniální, netradiční pohled na benátské střechy z úplně jiného úhlu.
První den plný architektury jsme zakončili v Basilica dei Santi Giovanni e Paolo. Tohle je jedna z nejvýznamnějších gotických staveb ve městě. Kostel je dlouhý masivních 102 metrů a skrývá největší gotické okno s polychromovanou vitráží v celých Benátkách.
Hlavně je to ale takový benátský Slavín – odpočívají tu desítky slavných dóžat a umělců (včetně malířů Belliniů), kteří psali dějiny Serenissimské republiky od 13. do 18. století. Když procházíte tou obří chladnou lodí mezi těmi monumentálními hrobkami, ta historie zkrátka mluví sama za sebe.
První část naší novoroční expedice nás naprosto ohromila, ale to pravé benátské oživení na nás čekalo až na hlavní vodní dálnici, kde jsme oslavili Davidův svátek a zažili ten nejkrásnější ohňostroj. Ale o tom zase příště!
💡 Praktické okénko „Víte, že…?“
Zřícení zvonice v roce 1902: Když se věž 14. července 1902 sesunula k zemi, stal se malý zázrak. Nikdo tehdy nezemřel! Jedinou obětí se stala kočka místního hlídače, která nestihla utéct. Městská rada okamžitě rozhodla, že věž postaví znovu na stejném místě a přesně tak, jak vypadala („com’era e dov’era“ – jaká byla a kde byla).
Contarini del Bovolo a hazard: Slovo „Bovolo“ znamená v benátském dialektu šnek. Rodina Contarini necha toto unikátní schodiště přistavět na konci 15. století jen proto, aby demonstrovala své obří bohatství. Traduje se, že jeden z členů rodu, Pietro Contarini, schodiště využíval k tomu, aby mohl na svém koni vyjet až do nejvyšších pater paláce, kde pořádal divoké nelegální hazardní hry.
❓Nejčastější dotazy❓
Máš to mít, parťáku! Tady je hotové, fakticky přesné a pořádně šťavnaté FAQ pro tvůj nový novoroční článek z Benátek.
