Antický Řím pěšky

Vlčice, vpitá ponožka a pochod smrti antickým Římem: Jak jsme zdolali 25 500 kroků

Pokud byla neděle církevním upgradem, pondělí se zapsalo do historie jako absolutní pochod smrti. V nohách máme neuvěřitelných 25 500 kroků, což v praxi znamená, že naše dolní končetiny už nemají tvar, ale nacházejí se ve stavu klinické smrti. Proletěli jsme antiku od inženýrských zázraků po starověká (i moderní) WC, vybojovali mezinárodní diplomatický konflikt o jedno euro a večer zachraňovali zbytky lidské důstojnosti lanýži a Primitivem.

Inženýrská dieta v Pantheonu a tekutý travel hack

Pondělní ranní start patřil Pantheonu. Když stojíte před tímhle kolosem, který dokončil císař Hadrián kolem roku 125 n. l., a uvědomíte si, že ho postavili bez počítačů, jeřábů, nákresů v CADu a moderních materiálů před bezmála 2 000 lety, musíte prostě smeknout klobouk. Římani totiž u téhle největší kopule z nevyztuženého betonu na světě použili dva geniální triky:
Opus caementicium (Tajný beton): Do směsi vápna a vody přidávali sopečný popel z Vesuvu. Ten způsobil chemickou reakci, díky které je beton neuvěřitelně pevný a tvrdne i pod vodou. Žádné roxory, žádné železo. Jen čistá chemie. A o dva tisíce let později pořád stojí. Což je výkon, který některé dnešní developerské projekty sledují s lehkou nervozitou.

Architektonická dieta: Směrem nahoru se ubíralo na váze. Dole u šestimetrových základů namíchali těžký čedič. Výš a výš přidávali lehčí tufu a úplně nahoře u střešního otvoru (okulu) namíchali pemzu – vyvřelou sopečnou pěnu, co skoro nic neváží. Strop navíc odlehčili těmi čtvercovými kazetami (prolisy), které odlehčily tisíce tun materiálu, aniž by kopule ztratila pevnost.

Uvnitř jsme našli mramorový sarkofág renesančního génia Rafaela s tím nádherným nápisem:

„Zde leží Rafael. Za jeho života se Příroda obávala, že nad ní zvítězí. Když zemřel, toužila zemřít s ním.“

A hned vedle monumentální hrobky králů včetně královny Margherity (ano, přesně podle ní se jmenuje ta pizza s rajčaty, mozzarellou a bazalkou 🍕).

Sledovali jsme světelný sloup z okulu, který putuje po chrámu jako obří sluneční hodiny, a vyvrátili si mýtus: do Pantheonu sice prší, ale podlaha je mírně vypouklá a voda okamžitě odtéká 22 skrytými dírami do starověké kanalizace.

Před odchodem to chtělo palivo. Moje Caffe Corretto s amarettem mě spolehlivě nakoplo a Davidův Aperol do kelímku na cestu se ukázal jako naprosto špičkový travel hack pro lepší náladu v davu.

Římané postavili impérium na víně. My jsme se rozhodli dobýt Kapitol Aperolem do papírového kelímku.

Kapitolská dvojčata, vybojované euro a pravoslavná záhada

Na Kapitolu byl úkol jasný: David musel dostat svou fotku s Kapitolskou vlčici 🐺. Úkol splněn! Abych ho trochu oslnil, hned jsem mu vysvětlil, že ta dvě bronzová miminka k ní původně vůbec nepatřila. Vlčice je prastará (možná ještě od Etrusků), ale Romula a Rema k ní nechal přidat až renesanční sochař Pollaiolo v roce 1471. Udělal je tak stejná, že dneska nikdo neví, kdo je kdo. Tvrdil jsem ale Davidovi, že ten vlevo je Romulus – protože ten byl drsnější a bráchu nakonec zabil, aby mohl založit Řím.

Přesun k Ústům pravdy (Bocca della Verità).

Ruce máme obě celé, ale největší zářez dne se stal v suvenýrech, kde se mi podařilo vyhádat jedno euro zpátky od italského prodavače. Vyjednávací schopnosti na maximu, tuhle bitvu jsem vyhrál!

Hned vedle David předvedl neuvěřitelný detektivní postřeh u kostela Santa Maria in Cosmedin (toho s tou nádhernou středověkou podlahou ve stylu Cosmatesco). Hned si všiml, že vnitřek vypadá jako pravoslavný a mše tu slouží bulharští kněží ve staroslověnštině. A trefil hřebíček na hlavičku! Papež Jan Pavel II. totiž v roce 2000 tenhle kostel z 6. století věnoval Bulharské řeckokatolické církvi. David získává obří historický bod.

Následoval rychlý gastro chill: poctivé jídlo a tuplák irského černého zlata (Guinness), abychom vůbec přežili odpolední nápor.

Záchodový omyl na Palatinu a zřícenina „Přimda“

Ve 14:00 nastal čas na Koloseum. Obří aréna pro 50 000 lidí, kde polovina chybí, protože ji středověcí Římané rozebrali jako lom na stavbu svých paláců a Vatikánu.

Koloseum: Geniální stavba, děsivé představení

Upřímně, David byl na Koloseum natěšený snad nejvíc z celého Říma. A není divu. Když pod těmi obřími oblouky stojíte naživo, pochopíte, proč se stalo symbolem celé římské říše.

Stavba dokončená kolem roku 80 n. l. pojala až 50 000 diváků a fungovala s takovou logistickou přesností, že by některé dnešní fotbalové stadiony mohly tiše závidět. Diváci měli přidělené sektory podle společenského postavení, pod arénou fungoval složitý systém výtahů a kladek a zvířata i gladiátoři se dokázali objevit na scéně doslova během několika sekund.

Jenže čím déle jsme tam stáli, tím víc ve mně převládal zvláštní rozpor. Jako technický nadšenec jsem obdivoval velikost, architekturu a neuvěřitelné inženýrské schopnosti Římanů. Jako člověk jsem si ale zároveň uvědomoval, že to celé vzniklo hlavně proto, aby desetitisíce lidí sledovaly smrt jako zábavu.

Gladiátorské souboje, popravy odsouzenců, lovy exotických zvířat nebo veřejné demonstrace moci impéria. Koloseum je fascinující právě tím, že v sobě spojuje to nejlepší i nejhorší, čeho je lidská civilizace schopná.
A možná právě proto na člověka působí tak silně ještě po dvou tisících letech.

Když jsme odcházeli, napadlo mě, že lidstvo se od té doby vlastně zase tolik nezměnilo. Jen místo gladiátorů máme reality show, sociální sítě a komentářové sekce na internetu. 😄

Z Kolosea jsme se přesunuli na Forum Romanum, kde měly naše nohy uz dost. Proletět ten spodek rychlým krokem byla jediná logická strategie. Minuli jsme zbytky Chrámu Castora a Polluxe – mýtických dvojčat, která prý v roce 499 př. n. l. pomohla Římanům vyhrát bitvu, přicválala sem k prameni napojit koně a oznámit vítězství. V antice tenhle chrám sloužil jako státní zkušebna vah a měr a taky tajná státní pokladnice (všechno zlato už samozřejmě dávno vyfoukli císaři nebo barbaři).

Boj s nákupem lístků si přečtěte zde.

A pak přišel Palatin a Davidův „archeologický“ omyl roku, který mě totálně rozsekal. 🤣🤣 Říkám Davidovi tady je „Bagno“ to jsou toalety. David s obří vášní zahlásil, že jde prozkoumat starověké římské záchody… a vlezl přitom na ty úplně nejvíc moderní italské veřejné záchodky! Místo kamenné lavice s dírami pro dvacet senátorů vedle sebe a houby na klacku místo toaleťáku uviděl nablýskaný porcelánový pisoár a fotobuňku. Ten jeho pohled, když vylezl, stál za každé centové euro!

Když jsme procházeli kolem Domitiánova stadionu, David mě zkoušel utáhnout na tom, jaký to byl ve starověku luxus (soukromá zahrada a závodiště císaře Domitiána z konce 1. století s kolonádami, fontánami a sochami).

Moje lehce provokativní reakce? Vytesal bych si ji do kamene:

„To jsou fakt jen holé cihly, trocha hlíny a zbytky zdí. Vypadá to prostě jako rozpadlý hrad u nás v pohraničí. Čistá Přimda!“

Kdyby tam někdo prodával klobásu a Kofolu, přísahal bych, že jsme zpátky doma.


Abychom si spravili chuť a David měl splněno, našli jsme na hraně kopce Palatin vyhlídku Terrazza di Vigna Barberini. Výhled přes obří oblouky Maxentiovy baziliky přímo na Koloseum byl naprostý strop. Dokonalé selfíčko bez davů lidí. Jo a na té fotce mě David škrtí, protože on chtěl ještě druhou stranu vyhlídky 😅

Kde (ne)zabili Caesara a vzpoura v Trastevere

Po opuštění hlavního areálu jsme dokráčeli na Trajánovo fórum k šedým žulovým sloupům Basilica Ulpia. Ve své době to byla největší a nejluxusnější bazilika v Římě s pozlacenou střechou, která sloužila jako soud a tržnice, a hned za ní stály dvě obří knihovny s monumentálním Trajánovým sloupem, který tam s reliéfy kroutícími se jako spirála stojí už 2 000 let.

Finále antické cesty patřilo náměstí Largo di Torre Argentina. Propadlé čtvercové náměstí se čtyřmi republikánskými chrámy a toulavými kočkami spícími na ruinách. Právě tady se triumfálně vyvrátil Davidův mýtus. Celou dobu ve Fóru totiž tvrdil, že Caesara zabili u toho hlavního senátu. Jenže senát se tehdy opravoval! Julius Caesar dostal svých 23 ran dýkou přesně tady, v kurii Pompeiaova divadla, jejíž zadní stěna dnes leží pod silnicí a chodníkem, po kterém lidé denně chodí s nákupem.

Večer v Trastevere už ale začínalo jít do tuhého. Otello byl narvaný a na těstoviny v pánvi stála fronta až za roh. Když nás v tom nejhorším hladu a únavě začal v uličce naháněč z Bangladéše organizovat a korigovat jako lidi ve frontě na bezpečnostní kontrolu, vyběhla mi slavná žíla na čele. Okamžitě padl rozkaz: „Mě tady nebude organizovat a korigovat čas na jídlo, jak při frontě do kolosea. Kotvy zvednuty!“ uznávám hlad a bolest v chodidlech udělala s nervy své. To je přesně ten moment, kdy si máte kousnout do snikersky.

Gastro-záchrana přišla v Enotéce Trastevere a totálně vymazala všechen vztek. David si dal místní masovou specialitu, já fettuccine se sýry obohacené o lanýže. K tomu padla láhev skvělého Primitiva. Čistá dekadence Generace Y.

Anatomický rozklad na závěr

Návrat na základnu byl vyloženě boj o přežití. Nohy byly ve stavu, že jsme nutně potřebovali MHD nebo Uber (MHD David miluje).

Zachránil nás autobus číslo 280 podél Tibery. Bezkontaktní pípnutí kartou na zastávce Belli, výstup na Ripettě a finální bolestivý pěší dojezd na hotel na Via della Penna (u Piazza del Popolo).

Při vystupování z autobusu zafungoval David jako mistr anatomických metafor a zahlásil finální hlášku večera: „Mě už se vpila ponožka do kůže asi.“

Teď už ležíme, klimatizace hučí a my se snažíme rozdýchat těch 25,5 tisíce kroků.

Řím nám nedal nic zadarmo, ale stálo to za každý metr!

📊 Statistiky dne:
👣 Nachozeno: 25 500 kroků (pochod smrti)
📐 Vymodlené programy: Vše postaveno bez CADu a jeřábů
🚽 Davidův záchodový rozpočet: 1 € za moderní porcelán místo antiky
💪 Diplomatické úspěchy: 1 € vyhádané zpět od prodavače suvenýrů
🐈 Počet koček na místě činu Julia Caesara: Asi 50
🧦 Stav Davidových dolních končetin: Ponožka integrovaná do tkáně

#Rim #Pantheon #KapitolskaVlcice #UstaPravdy #Koloseum #ForumRomanum #DavidNaZachode #ZriceninaPrimda #LargoArgentina #Caesar23Ran #EnotecaTrastevere #PochodSmrti #DvaKluciNaCestach #VpitaPonozka #MilujemeItalie

❓FAQ❓