Řím nás přivítal přesně tak, jak jsme si ho představovali — hlučný, rozpálený, trochu chaotický a naprosto neodolatelný. První den ve věčném městě nebyl jen obyčejnou procházkou mezi památkami. Byl to skok rovnou do historie, davů turistů, vůně těstovin, prvního Aperolu a okamžiků, kdy člověk chvíli neví, jestli má dřív fotit, koukat, nebo jen stát s otevřenou pusou. My jsme zvolili všechno najednou.
Čeká na nás věčné město Řím a jeho historie. Já jsem v Římě poprvé, Zdenda už podruhé. Těším se na všechna místa, co znám jen z dokumentů a cestopisů z televize. Vidět to všechno na vlastní oči bude zážitek.
První malý adrenalin přišel už cestou na letiště přes rozkopanou příjezdovou křižovatku. Pomalu popojíždějící kolony aut a taxíků nám mírně zvýšily nervozitu, jestli stihneme odlet. Naštěstí všechno klaplo a na letišti v Praze jsme včas dvě hodiny před odletem autobusu hromadné dopravy s křídly – Ryanair. Odbavení je díky novým skenerům rychlé. Nemusíme vyndávat tekutiny a ani Zdenda se v rámu nezasekl. Pohodlně stihneme jedno Prosecco před odletem a odletem a do katakomb v přízemí, kde na nás čekají spolucestující s letenkou priority, než do autobusu nastoupíme my bez ní. Překvapivě odlétáme skoro na čas přesně. Nasoukáme se do dvaceticentimetrové mezery mezi sedadly a užíváme si prostoru luxusní 5. třídy. Letadlo stoupá téměř kolmo vzhůru. Mírnější úhel vzletu je s Ryanairem za příplatek 50 euro. Během letu si vychutnáme ještě jedno Prosecco a za necelé dvě hodiny dosedáme na letiště Ciampino. Venku je o 30 stupňů více než v Praze a naše kůže ochutnává pravé italské slunce.
Letiště Ciampino nabízí společnostem nízké pozemní poplatky, tak je jasné, že Ryanair létá právě sem. Je to malé letiště nedaleko Říma. Nasedáme do autobusu, který nás doveze na blízké vlakové nádraží. Dále pokračujeme vlakem. S tímto přesunem z letiště do centra Říma se vejdeme do 3 euro. To se zkrátka neodmítá.
Hlavní nádraží Termini je obrovskou vstupní bránou do Říma. Několik desítek nástupišť a podzemní koridory připomínají podzemí Singapuru. Díky perfektnímu navigačnímu systému najdeme vstup do metra a jedeme jen 4 stanice do zastávky Flaminio. Po výstupu z metra se před námi otevře rozsáhlé oválné náměstí Piazza del Popolo. K hotelu to máme jen asi 300 metrů a je to naše strategická základna pro pěší objevování Říma. Ani ještě netuším, co nás čeká, jen vím, že nohy šetřit nebudeme. Čas, díky umístění hotelu, ano. Batohy shodíme ze zad, jen chvilku si odpočineme. Hned se pustíme do prvního dobrodružství.
První zastávkou jsou Španělské schody. Proč se tak jmenují, najdete v příspěvku od Zdendy. Tahle romantická zastávka láká velké davy turistů díky filmu Prázdniny v Římě z roku 1953 s Gregory Peckem a Audrey Hepburn v hlavní roli. Možná ho řada turistů nikdy neviděla, ale vědí, že Španělské schody patří k povinným zastávkám. Dnešní náměstí Piazza di Spagna je lemováno obchody věhlasných módních značek vystavujícími své výrobky na oči turistů z celého světa. Ani jejich lesk však nepřebije kouzlo těch obyčejných, sešlapaných schodů. My jsme tu kvůli nim. Poprvé tu na nás dýchne kus slavné historie města.
Proplétáme se přeplněnými úzkými uličkami lemovanými bary, turistickými restauracemi s obrázkovým menu a obchody se stejnými suvenýry. Odlitky ze sádry, magnetky na lednici, látkové tašky. Vše se stejnými motivy typickými pro Řím. Některé s městem nemají nic společného, jako například socha Davida, šikmá věž v Pise. Tady si člověk může koupit kousek celé Itálie, i když se dál, než do Říma nedostane.
Druhou zastávkou je ještě slavnější fontána Di Trevi. Působí, jako by vyrůstala přímo ze stěny paláce. Proč se tak místu říká a co symbolizuje se opět dočtete v perfektním článku od Zdendy. Turistů je tu tolik, že je obtížné se probojovat k zábradlí, které fontánu lemuje. Nám se to povedlo a fotíme se s úsměvem lidí, kteří si právě odškrtli jednu velkou římskou položku. Výsledek můžete posoudit sami. Těšíme se sem večer, kdy bude fontána osvětlena a možná tu bude méně lidí.
Míříme dál směrem k Pantheonu. Řím se nám dostává pod kůži stejně rychle jako Aperol. Proplétáme se davem, který nerozlišuje pravou a levou stranu chodníku. Davy lidí tu působí jako tep města. Proudí rychle, všemi ulicemi a všemi směry. Rozpálené chodníky nám zvyšují pocit žízně a budí zvědavost, co bude za dalším rohem. Cestou mineme zajímavé místo na náměstí Piazza di Pietra. Jsou tu pozůstatky Hadriánova chrámu, který nechal postavit císař Antoninus Pius v roce 145 n. l. na počest svého adoptivního otce, císaře Hadriána. Do současnosti se zachovalo 11 korintských sloupů z průčelí. Nyní jsou zakryté lešením s plachtami a před zraky turistů jsou skryty. Základy chrámu zasahují hluboko pod současný terén moderní aglomerace. Pod nánosy časů se vždy skrývá minulost, proto vyrážejí archeologové do hloubky pod zem. My zůstáváme nad ní a vstupujeme dovnitř. Jsou to nádherné prostory lemované sloupy a doplněné o pozdější barokní dostavby. Červeně nasvícený interiér má své neopakovatelné kouzlo.
Popojdeme jen pár metrů a vykoukne na nás další velikán. Stojíme před Pantheonem. Majestátním chrámem všech římských bohů. Stojí tu jako tichý šedivý obr, co pamatuje nejslavnější éru věčného města. Čím je Pantheon výjimečný, se opět dočtete v příspěvku od Zdendy. Necháme na sebe chvilku působit chrám. V tento moment musíme dávat pozor, abychom někomu nešlápli na nohu, nebo nám na hlavě nepřistál vystřelovací motýl s blikajícími LED diodami, které zde do vzduchu vystřelují pouliční prodejci. Přišlo mi to trochu nedůstojné vzhledem k tak nádhernému místu. Bylo to zvláštní spojení velkolepé historie a laciné pouťové zábavy.
Jdeme dál směrem k Piazza Navona. Oválnému náměstí se třemi kašnami. Kdysi to bylo závodiště a pozdější městská zástavba okopírovala jeho tvar. Díky tomu vzniklo další nádherné místo s úžasnou atmosférou. Na chvíli se jím necháme pohltit. Dominuje mu klasická fontána ze 17. století s názvem Fontána 4 řek, kterou zdobí obelisk s holubicí na jeho špičce. Obelisků je plný Řím a má to svůj důvod. V Římě jich je celkem 13, protože sloužily jako symboly absolutní moci, vojenského triumfu a náboženské nadvlády. Město jich má dokonce více než samotný Egypt. Po dobytí Egypta císařem Augustem v roce 30 př. n. l. propadli Římané egyptské kultuře. Obelisky se staly prestižními válečnými trofejemi. Řím byl impérium — a impéria si obvykle berou, co chtějí.
Město nás omámilo a my hledáme místo, kde si po první procházce odpočinout. Naše volba padne na restauraci Osteria da Fortuna nedaleko náměstí Campo di Fiori. Ženy za oknem tu ručně vyrábí těstoviny všech možných tvarů a délek. Usedáme do venkovní zahrádky přímo v ulici a objednáváme si naše první italské jídlo. Těstoviny Strozzapreti Carbonara za 17 euro. Zajímavá je i historie vzniku této omáčky na těstoviny. Omáčka Carbonara pochází z Itálie, přesněji z římského regionu Lazio. Nejznámější teorie jejího vzniku se váže k období druhé světové války, kdy římští kuchaři smíchali běžné italské ingredience s vejci a slaninou (či vepřovým líčkem – guanciale) z amerických vojenských zásob. Se Zdendou se shodneme, že kuchař solí opravdu nešetřil. I na Zdendu to bylo moc a já nesolím vůbec. Slanou chuť zachraňujeme lahví dobrého červeného vína.
Setmělo se a my začínáme být unaveni, příjemně omámeni červeným vínem. A to nás čeká ještě cesta zpět k hotelu. Večerní Řím má úplně jinou atmosféru. Lidí, ani po desáté večerní hodině, v ulicích moc neubývá. Naopak jich je tu snad ještě více. Jako by se město teprve probouzelo. Cestou mineme ta samá místa a zastavíme se až u fontány Di Trevi. Nikdo tu už nepíská na píšťalky a nehlídá, aby turisté nesedali na okraj fontány. Po setmění jako by pravidla zmizela. Je tu stále rušno. Protlačíme se alespoň na schody vedoucí k fontáně. Vnímáme tu krásu a výzdobu ve večerním nasvícení. Uděláme pár snímků a pokračujeme k hotelu, protože to máme ještě kus cesty. Míjíme Španělské schody se sedícími turisty a policií v autech, která je nechává být. Na hotel dojdeme unavení a šťastní, že jsme tady.
Zdenda je v Římě podruhé. Já teprve nechávám město na sebe působit. Dostal jsem první pořádnou dávku těch nejznámějších římských míst. Musím to vstřebat. Bylo to jako přímá dávka historie do hlavy. Jsme na místě, které kdysi formovalo celý známý svět. Na místě, které kypí životem dlouho do noci. Řím nejsou jen historické kulisy. Je to živoucí metropole a my se těšíme na další den, kdy naše zážitky posuneme ještě výš — skoro doslova do nebes. Čekají na nás Vatikánská muzea, Bazilika svatého Petra a Sixtinská kaple s nejznámější freskou na světě.
První den v Římě nám ukázal, že tohle město se nedá jen odškrtnout ze seznamu památek. Musí se projít, propotit, ochutnat, ztratit v něm směr a nechat ho, aby vás semlelo po svém. A přesně to se nám líbí. Pokud byl tenhle den jen ochutnávkou, pak další pokračování slibuje pořádnou porci římské nádhery. Tak pojďte dál s námi — Dva kluci na cestách ve věčném městě teprve začínají.
Otázky a odpovědi
