Renesanční chlouby, amputované sochy a žár v zahradách Boboli.
Druhý den ve Florencii sliboval hluboký ponor do té nejčistší renesance, umění a historie. Nikdo z nás ale nečekal, že se z toho stane intenzivní anatomická studie, detektivní pátrání po uřezaných pinďourech a boj o přežití v rozpálených zahradách.
Ráno jsme začali na pohodu skvělou domácí snídaní na ubytování, abychom nabrali síly, a hned v osm vyrazili směr slavná Galleria degli Uffizi. Tohle místo je absolutní mekka pro každého, kdo chce vidět to nejlepší z renesance. A páni, viděli jsme toho požehnaně.
Slavné Zrození Venuše od Botticelliho, Caravaggiovu děsivou Medúzu nebo ten ikonický Botticelliho obraz Primavera, kde je naprosto precizně namalováno přes 500 druhů renesančních rostlin (jako kontrolor kvality smekám klobouk před touhle botanickou přesností). Viděli jsme i fascinující nedokončenou malbu od Leonarda da Vinciho. Nádhera.
Nicméně, kromě vysokého umění jsme v Uffizi viděli také spoustu, ale jako fakt nepočítaně, renesančních pinďourů. Po třetím sálu už jsme přestali obdivovat anatomii a začali vést statistiku. Byli doslova všude.
Časem mi už ty věčné církevní výjevy a svatí s děťátky začali lépe řečeno lézt na nervy. Naštěstí mohou být v galerii rádi, že to tam díky mé přítomnosti nevzplanulo – a to prosím berte čistě metaforicky s ohledem na mou osobní pekelnou víru, nikoli jako hrozbu, v dnešním divném světě to radši zdůrazňuji. 😄
Zajímavost z Uffizi: Budova původně vůbec neměla být galerií. Slovo „Uffizi“ znamená v překladu „úřady“. Cosimo I. Medicejský si ji nechal v 16. století postavit jako administrativní centrum pro své soudce a úředníky. Až později se z ní stalo útočiště pro medicejské umělecké sbírky.
Velké procitnutí v La Fontanina
Znaveni kulturou jsme vyrazili na oběd do restaurace La Fontanina a byla to další trefa do černého. Já s Evičkou jsme sdíleli obří prkno plné dokonale grilovaného masa a zeleniny. Denise si objednala skvělé široké těstoviny Pappardelle a David masový guláš – toskánskou klasiku Spezzatino. Celý tenhle kalorický manifest štěstí jsme doprovodili lahví toskánské červeného vína a bylo to TOP.
Palazzo Pitti
Záhada chybějící anatomie.
S plnými žaludky jsme přešli řeku směr monumentální Palazzo Pitti a přilehlé zahrady Boboli. V paláci jsme se hned na začátku posilnili rychlým espresem, tentokrát zodpovědně bez alkoholu, a vyrazili mezi antické a renesanční sochy. Jenže tady nás okamžitě praštil do očí jeden zásadní rozdíl oproti Uffizi: v tomhle paláci byli všichni mramoroví pinďourové uřezaní, amputovaní a místo nich tam zívaly jen smutné prázdné rýhy.
Celou dobu nám vrtalo hlavou, proč se sakra církev takhle mstila na mramoru.
A odpověď je vlastně docela bizarní. Může za to takzvaná Velká kastrační kampaň v období protireformace (hlavně v 16. a 17. století) a papežové jako Pius V.
Církev v té době došla k závěru, že antická nahota podněcuje hříšné myšlenky a pohoršuje věřící. A tak nastoupili papežští úředníci s dláty a kladivy a sochy nemilosrdně vykastrovali. V Itálii ty uřezané kousky občas schovali do krabic, zatímco v puritánštějším Německu na to šli o něco estetičtěji a intimní partie soch pro jistotu překryli mramorovým fíkovým listem, což dodnes působí nesmírně komicky.
R.I.P. pinďourům a nechápající církvi. 😄
Zajímavost z Palazzo Pitti: Tento obří palác původně stavěl bohatý bankéř Luca Pitti, který chtěl trumfnout samotné Medicejské. Jenže finančně se vyčerpal, zkrachoval a ironií osudu palác nakonec koupili právě Medicejští a udělali z něj svou hlavní rezidenci.
Přežití v zahradách Boboli a zasloužená Happy Hour
Následný přesun do renesančních zahrad Boboli nám dal neskutečně zabrat. Vedro mělo sílu menšího jaderného programu, slunce pálilo na maximum a naše mozky byly v podstatě vteřinu před vypálením. Korunu tomu nasadilo zjištění, že půlka zahrad je momentálně v rekonstrukci a hlavní fontána je vypnutá.
Každopádně nejsme žádná másla, tak jsme je poctivě prošli celé, ale byl to regulérní záhul. Když jsme se doslova vyplazili ven, naše těla nutně potřebovala okamžitou infuzi Aperolu. Sedli jsme si do podniku hned naproti paláci a jako zázrakem jsme chytili Happy Hour. Ne že by to bylo nějak extra levnější, ale Italové k tomu přinesli tak bohaté slané občerstvení, že nám to po tom sportovním výkonu neskutečně bodlo.
Cesta zpátky na ubytování bolela každého z nás víc, než jsme si byli ochotní připustit. Stihli jsme ještě bleskový nákup a na pokoji jsme pak konečně dorazili na naše pozdní soukromé občerstvení – představte si to jako božské Prosecco, prosciutto, mozzarellu a olivový olej. Druhá polovina naší výpravy sice spíš holdovala klasickým chipsům, ale i tak si každý snědl kus nějakého toho italského speciálu. Druhý den úspěšně za námi!
Více fotek najdete na našem Facebooku
💡 Praktické poznámky pro cestovatele:
• Galleria degli Uffizi: Rezervace lístků na přesný čas online je absolutní povinnost s předstihem několika týdnů. Pokud přijdete na blind, strávíte mládí ve frontě.
• Zahrady Boboli v létě: Zahrady jsou obrovské, kopcovité a je v nich minimum stínu. Pokud sem vyrážíte v horku, vezměte si s sebou hodně vody a pokrývku hlavy, jinak vás to sluníčko zlikviduje.
• Happy Hour (Aperitivo): V Itálii je běžné, že k podvečernímu drinku dostanete zdarma misky s chipsy, olivami, foccaciou nebo rovnou malý raut. Je to skvělý způsob, jak přežít čas do pozdní italské večeře.
Tak co, vadila by vám v zahradách vypnutá fontána, nebo byste to jako my spláchli vychlazeným Aperolem a neřešili detaily? Dejte nám vědět do komentářů.
#Florencie #Uffizi #PalazzoPitti #Boboli #DvaKluciNaCestach #CestovaniVParu #ZazitkyZItalie #RenesanceBezFiltru #GastroPorno #AperolTime
