Některé odjezdy začínají ještě za tmy, s krabičkou snídaně v ruce a hlavou plnou nevyřčeného napětí. A právě tehdy vznikají ty nejživější zážitky — z letiště, z cesty i z letu, na který se nezapomíná.
Projížďka liduprázdným ostrovem
Budíček ve 4:00 ráno a vyzvednutí snídaňového balíčku na recepci v hotelu COCO PALM BEACH RESORT, s nímž se dnes rozloučíme. Řidič už na nás čeká a pomáhá nám naložit kufry do minivanu. Cesta nočními silnicemi je klidná a rychlá. Na letiště dojedeme s dostatečným předstihem, abychom se mohli nasnídat v kuřáckém koutku. V altánku před letištěm, ještě za tmy, vyndáme z úhledně zabalené krabičky dva tousty, dva malé banánky a vajíčko natvrdo. Zdroj bílkovin budeme před cestou potřebovat.
Napínavé TV drama
Na čas se otevře i odbavení, u kterého jsme mezi prvními. Na tomto malém, otevřeném letišti je zajímavý i způsob odbavení kufrů. Po vyzvednutí boarding pasů si jdeme stoupnout k ostatním turistům do prostoru vyhrazeného čárou na zemi. Všichni napjatě sledují velkou obrazovku, jako by se na ní odehrávalo něco velmi zajímavého, třeba přílet UFO na letiště. Na obrazovce je vidět záběr z kamery, která snímá červený čtverec, v němž jsou kufry. Na toto místo se odkládají kufry, které neprojdou rentgenem bez kontroly, a pokud si vás personál letiště zavolá, musíte jít s nimi a kufry otevřít. Na obrazovce svítí i hláška, že pokud se váš kufr do 3 minut v záběru neobjeví, můžete pokračovat dál. Poctivě čekáme a trneme úzkostí, aby se naše kufry v nezaměnitelném obalu na monitoru neobjevily. Čekáme tak poctivě dlouho, až k nám přijde paní z personálu a chce se podívat na naše boarding pasy. Pak na nás mávne, že můžeme pokračovat dál. Naše kufry prošly v pořádku.
Tříska v oblacích
Dál už je to rutina. Dojdeme venkovním krytým prostorem až k bráně číslo 7. Bangkok Airways zde má pro své cestující bufet, což nás mile překvapí, a nabídku rádi využijeme. Káva je tak silná, že by probrala i blanické rytíře. Její chuť a sílu si ředím cukrem. I na Zdendu je ta káva příliš silná. Sledujeme cvrkot při odbavení letu před námi. Personál usilovně shání jednoho cestujícího. Ten si v klidu kouří venku. Vždyť co, odlet je až za pět minut. Hned potom přijdeme na řadu my. K letadlu nás odveze vláček. Při nastupování se Zdenda posune po dřevěné lavici a hned se mu do zadku zapíchnou třísky. Ještě že má dlouhé kalhoty z pevné látky. Ty posloužily jako ochrana před větší katastrofou. Letět dvě hodiny s kusem dřeva pod kůží by nebylo příjemné. Ještě by mohl být popotahován kvůli pašování vzácného dřeva. V letadle je nás celkem osm a k tomu několik členů posádky. Říkáme si, jestli se takový let může aerolinkám finančně vůbec vyplatit. V tak prázdném letadle jsme ještě nikdy neletěli. Až mě chvílemi napadá, jestli to není deportační let. Let proběhne hladce a s perfektní obsluhou. Mám radost, že sedím u okénka, protože celou dobu letíme v husté oblačnosti a chvílemi jsou cítit turbulence.
Z obyčejného přesunu se nakonec vyklubalo malé dobrodružství — se snídaní za úsvitu, napětím u pásu i téměř soukromým letem v oblacích. A právě tyhle nečekané detaily dělají z cest vzpomínky, které v hlavě zůstávají mnohem déle než samotný cíl.
Otázky a odpovědi
