10.12.2025
Dnes odlétáme brzy ráno z Bangkoku na Kho Samui. Poslední dva dny za sebou jsme zaspali. Teď si to nemůžeme dovolit. Je rozdíl mezi tím, když na snídani na vás nezbydou vajíčka, nebo když vám uletí letadlo. Večer jsme ještě provedli zkoušku nastavení budíků. Ta proběhla nad očekávání dobře. Došlo nám, že jsme poslední dvě rána jen místo „odložit“ dávali „ukončit“ a budíky tak opakovaně nezvonily. Já to raději jistím tím, že jich nastavuji pět za sebou v rozestupu pěti minut. Bylo to zbytečné. Strachem ze zmeškaného letu jsme ani jeden nemohli usnout a ve dvě ráno jsme si raději sedli k mobilům a psali příspěvky na náš web, abychom dohnali zpoždění s jejich zveřejněním.
Přesně v 3:30 na nás čeká řidič. Takto brzy ráno potkáváme jen několik aut. Žádné troubení ani zácpy. Na letiště z centra města přijedeme za 40 minut. Všechno zatím stíháme na čas. Jen u cedule s odlety jsme poněkud zmatení. Nevidíme číslo našeho letu ani název aerolinky Bangkok Airways. Víme, že v Bangkoku jsou dvě letiště, ale včera jsme si v rezervaci od Bookingu ověřovali, že opravdu letíme z mezinárodního letiště Suvarnabhumi. Snad jsme nic nepopletli.
Letenky jsme přes Booking koupili, protože vyšly nejlevněji a bez konverze měny. Pokud je kupujete přímo přes leteckou společnost Bangkok Airways, zaplatíte v místní měně plus poplatek za platbu kartou, což u Bookingu nebylo. Navíc nám aerolinka týden předem změnila čas odletu, sedadla a číslo letu. Proto jsme trochu znejistěli, jestli vůbec odletíme. Stojíme u odletové cedule, kde vidíme náš čas odletu 6:30 i správnou cílovou destinaci Kho Samui. Postupně se začnou, opravdu se značnou časovou prodlevou, měnit loga leteckých společností s čísly příslušných letů.
Zdenda se mě pro jistotu zeptá: „A jsme na správném letišti?“ Začíná mu cukat oko a jeho výraz se mění do naštvané kachny, kdy začne špulit rty dopředu. Změna loga společnosti v ten správný moment zachránila můj nadějně a idylicky začínající den. Odlet s Bangkok Airways v 6:30, číslo letu PG 107 – svítí na tabuli a já si oddechnu.
Jdeme k odbavovacím přepážkám C a D, kde se poslušně zařadíme do krátké fronty. Po pár minutách čekání nakládáme kufry na váhu a u obsluhy testujeme pravost zakoupených letenek. Váha kufrů je jen tak tak v limitu, pasy nám slečna vrací a předává palubní vstupenky. Naše cesta může pokračovat.
Chci si ještě vybrat hotovost z bankomatu na letišti. Zkušeně vkládám svoji VISA debetní kartu, bez jakýchkoli výhod, od České spořitelny do zeleného bankomatu. Po zadání PINu přepínám na displeji text v písmu zkroucených labutích krků (thajštinu) do angličtiny. Zvolím částku, potvrdím zlodějinu v podobě příplatku 250 bahtů za výběr a těším se na bankovky.
Nic. Karta vyjede a na displeji svítí nápis CONNECTION ERROR a ještě delší nápis v thajštině. Absolvuji druhý pokus – nic. Třetí pokus – opět nic. Zdenda se obětuje a názorně mi předvede, jak se vybírá hotovost. U něj je vše OK a bankomat mu s radostí vydá bankovky. Můj další pokus končí opět ERROR. No nic, zkusím debetní kartu od Revolutu. Na první pokus bankomat vydává hotovost. Tuhle záhadu musím ještě nějak objasnit – tahle karta je můj hlavní přístup k účtu a k penězům na celou dovolenou.
V aplikaci George zapínám AI asistenta a popisuji mu svůj problém. Odpověď je, že s tímhle mi nepomůže. Maximálně může být poškozený čip. Mimochodem – mám ji od června, uloženou v plastovém pouzdru a většinou platím mobilem. V tom problém snad být nemůže. Musím to risknout a pokračovat dál na Kho Samui s 5 tisíci bahty. Dál se uvidí.
I když jde o vnitrostátní let, procházíme pasovou kontrolou. Při předání pasu se slečna v uniformě několikrát nahne nad můj pas. Myslel jsem si, že některé údaje nemůže přečíst. Ne. Byl to takto dlouhý zdvořilostní pozdrav. Kontrolou projdeme v pohodě a míříme ke bráně A8. Cestou míjíme McDonald’s, kde si objednáváme snídani. Já vajíčka s lívanci – zajímavá kombinace. Zdenda odmítne dát 499 bahtů za samotný Big Mac a volí cheeseburger menu, u kterého se, stejně jako já, vejde do 300 bahtů. Ještě kupujeme kávu a něco sladkého a noříme se do dlouhé chodby vedoucí k našemu letadlu. V hale čekáme asi 20 minut. Pozoruji kmitající personál. Už je náš čas a začíná nalodění.
K letadlu ATR 72-600 nás veze malý autobus. A my poprvé spatříme tento typ vrtulového letadla. S trochou nedůvěry do něj nastupujeme po třech schodech – tak nízko nad zemí je. Číslovka 72 značí, pro kolik cestujících je určen. Uvnitř jsou dvě řady sedadel po dvou. Interiérem se neliší od větších letadel.
Za okny se roztočí vrtule. Posádka provede klasickou instruktáž a já poprvé v životě vidím Zdendu, jak ji pozorně sleduje a u toho si čte evakuační manuál. Potom se na mě otočí a já v jeho očích uvidím výraz: „Snad doletíme.“ Po startu jen cítíme větší stoupací úhel, který pilot brzy vyrovná. Tato letadla nelétají vysoko. Pozoruji vrtule a jsem s nimi v mentálním spojení, aby se nezastavily. Máme dobrá místa – takové situace bychom si všimli jako první.
Stevard nám začne oznamovat, kdo má jaký druh jídla. Jen to chudák prohodí a Zdendovi cpe vegetariánskou snídani typu „low fat“ a mně ovocnou, kterou si objednal on. „Na to zapomeň, pak si to prohodíme,“ slyším od Zdendy.
Malé občerstvení přišlo vhod. Já si pochutnám na vejcích se špenátem – bílkovin není nikdy dost. Zdenda slupne několik druhů melounů a dalšího ovoce. Jsme spokojení a vrtule se stále točí. Místa na nohy není moc. Zdendův plán přesunu na prázdnou vedlejší sedačku zhatil mladík před námi. Linula se z něj vůně plné TOI-TOIKY – zřejmě včera v Bangkoku nešel spát a z baru jel rovnou na letiště.
Po hodině a půl dlouhém letu přistáváme na malém letišti Kho Samui. Výstup a výdej zavazadel probíhá velmi rychle a do 15 minut už míříme na místo, kde na nás má čekat odvoz. Řidič nám poslal fotku cedule, kterou drží v ruce. Nikdo s takovou cedulí na nás nečekal. Zřejmě dohra změny čísla letu a času příletu.
Nakonec vše dobře dopadlo a my sedíme v autě, které nás veze do hotelu Coco Palm Beach Resort, asi 12 km od letiště na severu ostrova. Hotel má otevřenou recepci, na které ohlásíme náš příjezd a necháváme zde kufry.
Je půl deváté ráno a 30 stupňů. Touhle dobou se může ubytovat jen Julia Roberts nebo jiná filmová hvězda. My míříme na pláž a zabíráme dvě prázdná lehátka. Využíváme nabídku hotelu a kupujeme si snídani za 500 bahtů pro oba. Díváme se na moře a palmy na pláži. Jo, tady klidně do dvou, než bude připravený pokoj, vydržíme úplně v pohodě.
Přivítáme se s mořem a okusíme teplotu vody. Projdeme se po pláži k nedalekému skalnatému výběžku, na jehož vrcholu je vyhlídka. Na ni se půjdeme podívat někdy jindy. Cestou si všimneme kokosového ořechu, který sem připlaval zakořenit a vyrůst v palmu. Snad se toho dočká. Část opuštěné pláže, ke které nepřiléhá žádný hotel, je zanesená odpadky. Většinou plasty. Lidi, neházejte ten bordel do moře. Tady vidíme, že základní ekologické uvažování má smysl, jinak tu přírodu lidstvo zdevastuje celou, až zbydou čisté pláže jen u těch nejdražších hotelů, kde je každý den bude někdo uklízet. To se děje i na naší pláži. Bylo vidět, jak je pravidelně uhrabaná a čistá. Takhle vydrží minimálně do dalšího rána.
Já si zkušeně lehám na lehátko ve stínu pod palmou. Opálím se i ve sklepě během 10 minut. Zdenda si dá plnou palbu slunečních paprsků a decentně se namaže Nubianem s ochranným faktorem číslo 6. Jsme unavení a já usnu. Zdenda si přímo na pláži dopřeje hodinovou thajskou masáž za 400 bahtů (cca 280 Kč). Ve dvě hodiny se jdeme ubytovat. K našemu malému bungalovu nás doveze golfový vozík. Je to skromná chatička, která by na Slapech nebo u jiné české louže nedělala vůbec ostudu. Ubytujeme se a provedeme základní průzkum. Všechno je v pořádku. Na místě je lednička a sada voňavých šamponů. V klidu se můžeme vrátit na pláž.
Jsme tu až do stmívání, což tady a teď znamená mezi pátou a šestou hodinou. Po návratu z pláže jdeme do nejbližšího okolí hledat zdroj obživy a vychlazené pivo značky Singha.
Na hlavní příjezdové cestě k hotelu se nachází několik menších restaurací. Kupodivu všechny s dobrým hodnocením na Googlu. Zastavíme se u restaurace s názvem Sunshine Gourmet. Mají tu typická thajská jídla i špagety a hranolky. Ty si objedná Zdenda. Můj zrak a chuť naláká zajímavě znějící směs zeleniny a masa. K ní si objednám i rýži a polévku Tom-Yum.
Obsluha se nás zeptá, zda skutečně chceme objednat kombinaci boloňských špaget, hranolek, polévky, masové směsi a k ní rýži. No jasně, potvrdíme pánovi s tužkou v ruce. Jako první nám přinese pivo v návleku, aby zůstalo déle studené. Když nám jídlo servírují, pochopím jeho dotaz – zda k takové porci polévky a masové směsi s nudlemi opravdu chci ještě rýži?
Polévku jsem si objednal málo pálivou. Byla v ní jen jedna paprička, do které se mi povedlo kousnout. Takže vám teď nemůžu napsat, jak chutnaly ostatní objednané pokrmy. Zdenda špagety snědl s chutí. Zmínil jen, že byly ohřáté v mikrovlnné troubě. Něco na tom bude – donesli mu je podezřele rychle. Ještě že měl pak hranolky a rýži ode mě. Mohl se tak při jídle dívat na mě, jak mi slzí oči.
Zbytek jídla nám ještě zabalí do malé krabičky s sebou – to moje. Do postele padáme unavení po předchozí probdělé noci, cestě a slunění na pláži. Zdenda se mi směje, že vypadám jako Fantom opery. Půl tváře a těla mám rudou od opalování.
Dobrou noc, Kho Samui. Jsou tu dva kluci na cestách a procestují tvá nejzajímavější místa.
