Barevný Betlém, dioptrie z 10. století a ostrov, odkud není návratu: Jak nás dostaly novoroční Benátky
Po novoročních oslavách a němém ohňostroji, ze kterého nám sice chyběla hudba, ale vizuálně nám odpálil dekly, jsme si s Davidem řekli, že je čas utéct z toho největšího turistického šílenství v centru. Benátská laguna je totiž jako bonboniéra – když sednete na loď a popojedete kousek dál, objevíte úplně jiné světy.
V nohách jsme měli už solidních 40 kilometrů, podrážky plakaly, ale zvědavost byla silnější. Vyrazili jsme prozkoumat trojici ostrovů, které dodávají Benátkám ten pravý, syrový charakter. A hned na úvod Vám slibuji, že tohle byla ta nejlepší tečka za celým tripem.
Sklářský revír, dioptrie a maják na Muranu
Naší první lodní zastávkou byl ostrov Murano. Představte si zmenšenou verzi Benátek, kterou uprostřed protíná jeden velký kanál, ale místo paláců je to tu samá sklářská dílna a obchod. Murano je totiž světoznámým sídlem benátských sklářů a ta tradice se tu dědí z generace na generaci už od 10. století.
Výlohy jsou doslova obsypané neuvěřitelnými skleněnými výrobky – od kýčovitých lapačů prachu přes luxusní designové lustry až po věci denní potřeby. Místní skláři jsou na svou práci tak hrdí, že s absolutní vážností tvrdí, že to byli právě jejich předkové, kdo na světě vynalezl dioptrické brýle. No, nebudeme jim ten vlastenecký příběh kazit. Protáhli jsme se kolem ikonického bílého majáku Murano Faro, nafotili pár skvělých industriálně-mořských záběrů a pokračovali dál do naprosté barevné extáze.
Pohádkové Burano a Betlém, co plave ve vodě
Jestli z Murana máte pocit klidnějšího řemeslného městečka, tak Burano Vás regulérně vizuálně fackuje hned u přístaviště. Je to soustava miniaturních ostrůvků propojených kanály a mosty, které lemují romantické malé domky namalované těmi nejšílenějšími a nejpestřejšími barvami, jaké si umíte představit. Křiklavě růžová vedle svítivě zelené, kanárkově žlutá vedle sytě modré.
Tenhle ostrov nás totálně pohltil. Atmosféra je tu neuvěřitelně klidná, voní to tu rybinou, místní ženy na zápražích ručně vyrábějí světoznámé krajky a – co je nejlepší – turisté jsou tu na rozdíl od centra Benátek v naprosté menšině. Převládají tu zkrátka domácí.
Očekávání: Klasická zimní italská procházka.
Realita: Stojíme u kanálu a poprvé v životě fascinovaně zíráme na regulérní vánoční Betlém postavený přímo ve VODĚ. 🧜♂️🎄
Svatá rodina si prostě vegetovala na dřevěných plovoucích prknech přímo na hladině kanálu. Z tohohle pohádkového bizáru se nám s Davidem odjíždělo strašně těžko, ale čekala nás poslední, tajuplná zastávka.
Ostrov San Michele: Jednosměrná jízdenka pro nebožtíky
Na úplný závěr jsme si nechali místo, které stojí úplně stranou zájmu běžných turistů, přestože leží od Benátek, co by kamenem dohodil. Ostrov San Michele.
Když se procházíte Benátkami, kde je dům na domě a všude samá voda, pravděpodobně Vás napadne logická technická otázka: Kam se tady proboha pohřbívají těla? Odpověď leží přesně tady. Celý tento ostrov obehnaný vysokou cihlovou zdí totiž slouží jako jediný benátský hřbitov. Ve městě zkrátka není ani centimetr čtvereční místa na klasický krchov, takže všichni místní nebožtíci se vydávají na svou poslední životní cestu stylově – na pohřebních lodích směr San Michele.
Je to neuvěřitelně tiché, až mystické místo. Když projdete branou, ocitnete se v obřím, dokonale udržovaném parku plném cypřišů a nekonečných řad náhrobků, kde odpočívají i takové světové kapacity jako skladatel Igor Stravinskij. Ten kontrast mezi přeplněným, hlučným Rialtem a tímhle absolutním, chladným klidem uprostřed laguny Vám spolehlivě usadí myšlenky.
Suma sumárum, Benátky nás na přelomu roku totálně rozebraly. Nachodili jsme přes 50 kilometrů, David málem měnil trenky na Königsteinu, já nechal peněženku v obchoďáku a dostal diskokoulí v Budapešti, ale tenhle italský novoroční trip nám dal zážitky, které mají hloubku a obří koule. Benátky bez asfaltu jsou prostě klenot a Vy tam příště musíte oslavit Nový rok taky!
💡 Praktické okénko “Víte, že…?”
Pravidla pro barevné domy na Buranu: Ty šílené barvy domů na Buranu nejsou žádná anarchie místních obyvatel. Pokud chce majitel svůj dům nově vymalovat, musí poslat oficiální žádost na městský úřad, který mu podle přísného historického registru přesně přidělí barvu, kterou smí použít, aby se nenarušil unikátní barevný koncept ostrova. Původně prý barvy sloužily rybářům, aby v husté zimní mlze vůbec trefili do svých domovů.
Hřbitovní ostrov a časový limit: Na ostrově San Michele není místo ani pro mrtvé. Proto zde těla nezůstávají navěky. Hroby jsou standardně pronajímány na dobu 10 až 12 let. Po uplynutí této doby jsou pozůstatky exhumovány, zpopelněny a uloženy do menších kostnic, aby se uvolnilo místo pro další generaci benátských nebožtíků. Čistý logistický pragmatismus na vodě.
