Pyramida, poctivý len a gastro-zázrak: Jak jsme našli autentický Řím mimo hlavní trasu
Po několika dnech v neustálém kolotoči mezi císaři, papeži a tisíciletými ruinami jsme se rozhodli, že musíme zvolnit. Tedy, alespoň teoreticky. V praxi to dopadlo tak, že jsme opět nachodili půl Říma, ale tentokrát jsme objevili místa, která v běžných turistických brožurách nenajdete.
Bazilika, papežové a prázdné medailony
Den jsme zahájili v Bazilice svatého Pavla za hradbami. Místo, které nás naprosto překvapilo svou gigantickou velikostí i atmosférou. Našli jsme hrob svatého Pavla, objevili legendární galerii papežských portrétů a dokonce spočítali pět prázdných medailonů – podle staré římské legendy právě tyto prázdné rámy dělí svět od konce časů. Současného papeže jsme poznali snadno: jako jedinému mu na portrét svítil reflektor přímo z čela.
Když jsme chvíli studovali mozaiky a apoštoly. Konečně jsme si ujasnili, že klíče patří Petrovi a meč Pavlovi.
A to bych nebyl já, kdyby mě nenapadla a zcela pochopitelně zásadní teologická otázka:
Proč vlastně nemá svůj kostel Jidáš?
Naštěstí se zem neotevřela, bazilika nespadla a žádný z apoštolů mě nevyhodil ven. Zato jsme zjistili, že Jidáš Iškariotský a Juda Tadeáš nejsou stejná osoba, což je informace, která se člověku může jednou hodit při hospodském kvízu.
Při prohlídce jsme objevili také nádherný velikonoční svícen. Ten stál v bazilice už ve 12. století a byl tak detailně zdobený, že vedle něj naše moderní dekorace působí jako výrobky z oddělení sezónního zboží v supermarketu.
Pyramida Gaia Cestia
Poté jsme metrem vyrazili k jedné z nejpodivnějších památek města. Ano, v Římě najdete i pyramidu! Pyramida Gaia Cestia trůní mezi starověkými hradbami a je jasným důkazem, že posedlost Egyptem rozhodně není výmysl moderních influencerů.
Testaccio: Skutečný Řím a lněný poklad
Skutečný vrchol dne ale přišel ve čtvrti Testaccio. Žádné davy turistů, žádné předražené restaurace, žádné menu v osmi jazycích. Jen čistý, nefalšovaný římský život.
Na místním trhu Mercato Testaccio jsem konečně našel to, co jsem hledal už několik dní: skutečné italské lněné kalhoty ze 100% lnu. Žádná pochybná směska, ale poctivý materiál za cenu, která mi udělala radost.
Nákup jsme oslavili mísou čerstvého Cacio e Pepe. Těstoviny, které jsou důkazem, že Italové dokážou vytvořit gastronomický zázrak ze tří ingrediencí, zatímco my doma potřebujeme půlku supermarketu a dva dochucovače navíc. S domácím proseccem z místní vinárny v ruce jsme najednou měli pocit, že jsme našli mnohem autentičtější Řím než ten, který zdobí kýčovité pohlednice.
Najednou jsem si vzpomněl na dětství. Na městské tržnice, kde se prodávalo skoro všechno. Zelenina, maso, pečivo, oblečení, domácí potřeby. Lidé si přišli nakoupit, dali si kávu, prohodili pár slov se známými a šli domů.
A napadla mě otázka:
Kam se to v Česku podělo?
Proč dnes máme převážně farmářské trhy jednou týdně, často prezentované jako víkendový zážitek nebo lifestyle událost, zatímco v Itálii podobné tržnice stále fungují jako běžná součást života? Odpověď je nejspíš kombinací několika věcí. Po roce 1989 převzaly velkou část trhu supermarkety a obchodní centra.
Lidé si zvykli na pohodlí nákupu pod jednou střechou. Městské tržnice postupně ztratily význam a řada z nich zanikla nebo změnila účel. K tomu se přidaly vyšší náklady na provoz, změny v zásobování a také fakt, že česká města často nedokázala vytvořit prostředí, kde by se podobný model dlouhodobě vyplatil.
Není to ani tak otázka vietnamských večerek nebo padělků. Ty zaplnily mezeru, která na trhu vznikla. Spíš jde o to, že se změnil způsob, jakým nakupujeme. Přesto je to trochu škoda. Protože když sedíte v Mercato Testaccio s mísou čerstvých Cacio e Pepe, sklenkou prosecca a kolem Vás proudí běžný život místních, uvědomíte si, že trh není jen místo, kde se nakupuje. Je to místo, kde se potkávají lidé. A možná právě to nám v Česku chybí ze všeho nejvíc.
Odpoledne jsme zakončili na vyhlídce Pincio nad Piazza del Popolo. Pod námi se chystalo obrovské pódium, kolem nás busty slavných Italů, kteří už přes století mlčky sledují ten nekonečný římský shon. Zatímco ostatní si z výletu odváží převážně fotku Kolosea a di Trevi, my si odnášíme vzpomínku na pyramidu, poctivý len a tržnici plnou lidí, kteří sem prostě přišli koupit večeři.
Řím pod hvězdami
Po krátkém odpočinku na pokoji nám došlo, že zítra už budeme sedět v letadle. A tak přišel čas na poslední rituální rozlučku. David měl jasno: ještě jednou vidět noční Pantheon, Fontánu di Trevi, Piazza Navona a Španělské schody. Řím po setmění má totiž úplně jiné kouzlo. A také o něco příjemnější teplotu pro lidi, kteří už několik dní připomínají chodící zásobník opalovacího krému. Dav sice nikdy úplně nezmizí, ale historické budovy pod osvětlením získají atmosféru, která se prostě nedá popsat – ta se musí zažít.
Naši poslední večerní procházku jsme zakončili pizzou, lahví Primitiva a klasickým aperolem přímo na Španělských schodech. Tady jsme narazili na jednu z velkých římských záhad. Oficiálně je tu sezení zakázáno a hrozí za něj tučná pokuta, ale realita? Schody byly plné lidí, policie stála kousek vedle a nikdo nikoho neřešil.
Možná je to pravidlo, které se vymáhá jen tehdy, když někdo vyloženě „koleduje“, ale nebudeme to pokoušet.
Zpátky na hotel jsme dorazili po dalších 24 400 krocích. V tu chvíli už nebylo potřeba nic hodnotit. Stačilo otevřít dveře pokoje, sundat boty a padnout do postele. Náš poslední celý den v Římě byl přesně takový, jaký měl být – intenzivní, chutný a nezapomenutelný.
? Statistiky dne:
? Nachozeno: 24 400 kroků (i po “zvolnění”!)
? Úspěšný nákup: 100% lněné kalhoty (konečně!)
? Gastro zázrak: Cacio e Pepe v Testacciu
? Rozlučkový drink: Primitivo & Aperol
?️ Noční fotogeničnost: 10/10
? Praktické okénko “Víte, že…?
Bazilika svatého Pavla za hradbami: Je jednou ze čtyř papežských bazilik v Římě. Uvnitř najdete unikátní galerii medailonů se všemi papeži od svatého Petra až po Františka. Legenda praví, že až se zaplní poslední prázdný medailon, nastane konec světa.
Pyramida Gaia Cestia: Byla postavena mezi lety 18–12 př. n. l. pro římského úředníka Gaia Cestia. V té době byl Egypt „in“, takže si bohatí Římané stavěli hrobky inspirované egyptskými pyramidami, aby vypadali světácky.
Testaccio: Tahle čtvrť byla původně římskou skládkou střepů z amfor (které se tu hromadily po dovozu olivového oleje a vína z celého světa). Z téhle hromady střepů vznikl umělý kopec, na kterém dnes stojí spousta římských domů!
Španělské schody: I když jsou oficiálně chráněnou památkou, kde je sezení zakázáno, policie často volí přístup „mírného přehlížení“, pokud se lidé chovají slušně. Riskovat pokutu 250 € ale přesto není úplně nejlepší sportovní výkon.
#Rim #Roma #Testaccio #Pyramida #CacioEPepe #DvaKluciNaCestach #CestujemeBezFiltru #ItalskyLen #PosledniVecer #ZazitkyNadUspory #RomeByNight #CzechGuys #TripInItaly
