Zázraky, parohy a vybojovaná klíčová dírka: Jak nás v Římě málem sežehnul kardinál
Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. Nikdo Vám ale dopředu neřekne, že ty cesty občas vedou přes hodinu a čtvrt dlouhé fronty na přímém slunci a že na nich potkáte lidi s takovým vlivem, že by z fleku mohli volit nového papeže. Naše dnešní nedělní putování Věčným městem mělo prostě všechno – od církevní mystiky přes naštvané biblické hrdiny s parohy až po technologickou zradu mého telefonu.
Kardinálský upgrade u Mařeny Sněžné
Začalo to vlastně docela nevinně. Vyrazili jsme směr bazilika Santa Maria Maggiore s tím, že jen tak mimochodem zkontrolujeme, jestli tu někde nečeká svatý Jeroným. Jenže místo poklidné ranní obcházky nás v chrámu čekal rovnou plnohodnotný kardinálský průvod.
David okamžitě vyhrknul: „To je kardinál, ty jediní mají červeno-bílé hadry!“
A měl pravdu. Když kolem Vás v těsné blízkosti projde chlápek v purpuru a dvakrát Vás překřižuje, vteřinu přemýšlíte, jestli právě dostáváte požehnání, nebo preventivní exorcismus. Přežili jsme, „Mařena Sněžná“ nám požehnala a my mohli s tímhle duchovním upgradem vyrazit dál do ulic.
Mojžíš s parohy a drsný vyhazovač
Další zastávka? Kostel San Pietro in Vincoli a slavný Michelangelův Mojžíš. Lidi, ten chlap vypadá jako vyhazovač z nejtvrdšího římského klubu! Obří bicáky, vousy až na hruď, naštvaný výraz a na hlavě… regulérní rohy.
Ne, Michelangelo se nezbláznil, ani nezkoušel tehdejší cenzuru. To jen svatý Jeroným kdysi při překladu Bible z hebrejštiny do latiny fatálně zaměnil slovo „zářící“ (karan) za slovo „rohatý“ (keren). Takže chudák Mojžíš kvůli jednomu špatnému slovíčku vyfasoval od renesančního mistra parohy a výraz, jako by nahoře na hoře Sinaj uzavřel s Bohem dost špatný deal a teď se s těma kamennýma deskama tahá úplně zbytečně.
Po tomhle kulturním šoku přišel čas na rychlý oběd, ledové pivo a povinný gastro chill s výhledem na Koloseum. Sedět, doplňovat sacharidy a koukat na stavbu, kde dřív tekla krev proudem, má své zvláštní, lehce morbidní kouzlo.
Boj o Maltézskou dírku a zrada korejských inženýrů
Zlatý hřeb odpoledne patřil kopci Aventin a Pomerančové zahradě. Procházka kolem monstrózního (byť dnes už dost travnatého) Circu Maximu nás dovedla na vyhlídku. Kvůli husté červnové zeleni sice nebyla vidět řeka, ale to nekonečné moře starých římských střech a kopule svatého Petra v dálce nám ten výšlap okamžitě vynahradily.
A pak to přišlo. Slavná klíčová dírka Maltézských rytířů.
Očekávání: Romantické, hluboké nahlédnutí do zámku na dokonale vycentrovaný Vatikán.
Realita: Fronta na hodinu a čtvrt na tom nejhorším poledním žáru.
Zatímco David chytal na pražícím slunci lehké nervy a odpočítával vteřiny do úžehu, já se v duchu modlil, aby nám to čekání vůbec stálo za to. Výsledek? Davidův iPhone ten ikonický záběr skrz zelený tunel z keřů zachránil a fotku máme! Můj Samsung v klíčový moment totálně rezignoval, přestal ostřit a závěr přešvihl tak, že z fotky zbyla jen zářivá bílá tma. Klasika, Samsung v rozhodující chvíli předvedl výkon italských regionálních vlaků během stávky.? Korejští inženýři někde udělali chybu, takže na Instagram dáváme Davidův úlovek.
Když nám po tomhle čekacím maratonu začaly hořet paty jako blázen, padlo strategické rozhodnutí: Ústa pravdy přesouváme na zítra ke Koloseu a jdeme ulovit nějaké cigarety na hotel. Jenže italská neděle večer? To je vyloženě zkouška víry. Oba vytipované tabáky zavřené, protože otevírací doba je v Itálii spíš takový nezávazný tip a doporučení než pravidlo.
Teď už ležíme na pokoji na Via della Penna, klimatizace jede na plné pecky, nohy konečně přestaly existovat a my dáváme zasloužený chill. Dnešek byl monstrózní, trochu divoký, ale přesně takový, jaký má správný cestovatelský deník být. Zítra nás čeká samotná aréna v Koloseu, tak snad nám ty zregenerované nohy ráno poděkují!
? Statistiky dne:
? Nachozeno: 19 500 kroků
⛪ Počet kardinálů, co nás nesežehli: 1
? Počet rohatých proroků: 1
⏱️ Čas strávený ve frontě na jednu dírku: 75 minut
? Úspěšnost fotek: iPhone 1 : Samsung 0
? Zavřené tabáky v neděli: 2 z 2 (Itálie, no…)
? Praktické okénko Víte, že…
Santa Maria Maggiore (Zázrak se sněhem): Podle legendy se v noci 5. srpna roku 352 zjevila Panna Maria papeži Liberiovi a bohatému patricijovi. Řekla jim, ať postaví kostel na místě, kde ráno najdou sníh. A v srpnu, uprostřed spalujícího římského léta, na kopci Esquilin skutečně nasněžilo! Papež hned vyznačil půdorys chrámu do sněhové břečky. Na památku tohoto „sněžného zázraku“ dodnes každého 5. srpna při slavnostní mši padají ze stropu baziliky tisíce bílých okvětních lístků dálie.
San Pietro in Vincoli (Petrovy okovy): Kromě naštvaného Mojžíše skrývá kostel pod hlavním oltářem relikviář se skutečnými řetězy, kterými byl svatý Petr spoután v Jeruzalémě a v Římě. Legenda říká, že když papež Lev I. položil tyto dvě sady řetězů vedle sebe, samy od sebe se zázračně spojily do jednoho neoddělitelného řetězu.
Aventin a klíčová dírka: Tato nenápadná dírka v zelené bráně priorátu Maltézských rytířů nabízí jeden z nejúžasnějších optických klamů na světě. Skrz ni totiž vidíte hned tři státy najednou: stojíte na území Maltézských rytířů (které má suverenitu), koukáte přes italské území (zahrady Aventinu) a na samém konci tunelu z keřů se dokonale tyčí kopule chrámu svatého Petra ve Vatikánu. Ten živý plot je navíc zastřiháván tak precizně, aby kopule vypadala mnohem blíž, než ve skutečnosti je.
#Rim #SantaMariaMaggiore #MojsisSParohy #KlicovaDirka #MalteseKeyhole #DvaKluciNaCestach #Aventin #SamsungZrada #ThreeLosers #CestujemePoSveze #NedelniVibe #MilujemeItalie
