Wat Suthat

Patří k nejstarším a největším chrámům v Bangkoku. Začal ho stavět král Ráma I. už v roce 1807 a dokončen byl až o 40 let později jeho nástupcem Rámou III. Je to chrám, který byl od začátku určen královské rodině — žádný malý sousedský klášter, ale duchovní monument.
Je pověstný i obrovskou ceremoniální bránou před vstupem, známou jako Giant Swing – kdysi se na ní konaly rituály, při kterých se muži houpali až vysoko do vzduchu, aby utrhli rýžový pytel nebo pytel zlaťáků  zavěšený nahoře. O tom v následujícím příspěvku.

Uvnitř hlavní svatyně ale čeká to skutečné srdce chrámu: obrovský Buddha Phra Sri Sakayamuni, jeden z nejvýznamnějších v Thajsku.
Pochází ještě ze starobylého království Sukhothai (13. stol.) a do Bangkoku byl převezen lodí po řece. Je to Buddha s elegantním, protáhlým stylem, typickým pro Sukhothai – klidný, jemný, s úsměvem, který působí, jako kdyby věděl všechno a přitom nikam nespěchal.

A právě kolem této hlavní sochy vznikl jeden z největších restaurátorských a duchovních projektů v historii Bangkoku… 

V chrámu je 156 soch a my jsme sakra přemýšleli proč a k čemu jsou. Napadla nás nejdřív možnost, že jsou to hrobky, protože u každého z nich je fotografie, stará fotografie, ale bez anglického popisku. Tak jsme se začetli do plánku a zjišťovali.

Představte si tu preciznost – 156 soch seřazených v dokonalé symetrii podél chodbových galerií (tzv. Phra Rabiang), které obklopují hlavní svatyni. Žádné odchylky, všechno v lajně.

Co jsme se o nich dozvěděli bez zbytečné omáčky:

1. Není to sériová výroba
Tohle nejsou sochy, které by někdo narychlo odlil z betonu pro turisty. Je to největší „recyklační“ projekt v thajské historii.
* Když král Ráma I. zakládal Bangkok, nechtěl nechat posvátné sochy ve zničených chrámech v bývalém hlavním městě Ayutthaya a v Sukhothai napospas džungli a zlodějům.
* Nechal jich po řece svézt stovky. Ty nejlepší, často poškozené, nechal opravit, pokrýt sádrou a zlatem a umístit právě do Wat Suthat.
* Takže pod tím nablýskaným povrchem se skrývá bronzové jádro staré klidně 600–700 let. Každá socha má svou vlastní, často drsnou minulost.

2. Pozice „Maravijaya“
Všimněte si, že (skoro) všichni dělají to samé gesto. Pravá ruka směřuje dolů k zemi, levá leží v klíně.
* Tomu se říká „Gesto dotýkání se země“ (Bhumisparsha mudra) nebo vítězství nad márou (démonem iluzí).
* Buddha tím volá zemi jako svědka svého osvícení. Je to symbol nezlomnosti a pevného rozhodnutí.

3. Proč jich je tolik?
Tohle je spíše o Vašem filozofickém já .Ta repetice není náhoda.
* Když procházíte kolem té nekonečné řady zlatých těl, má to vyvolat meditativní stav. Monotónnost uklidňuje roztěkanou mysl.
* Vytváří to hranici mezi posvátným (uvnitř) a profánním (venku). Je to taková psychologická bariéra – uvnitř vládne řád a klid, venku chaos Bangkoku.

Takže musím uznat, že 156 chlapů, kteří sedí tiše, ani se nehnou a všichni vypadají božsky… to je sen, ne? 😄 I když někdo by možná namítal, že je to trochu nuda, když mají všichni stejnou „polohu“. Ale vážně – ta disciplína je obdivuhodná.

Co si z toho vzít?
Až tam budete, neproběhňete to. Zastavte se u jedné sochy, která Vás něčím zaujme (i když vypadají stejně, energie může být jiná).
* Podívejte se jim do tváře. Thajský styl zobrazování Buddhy je často mírně úsměvný, uvolněný. Žádné utrpení, jen chill.

Fun fact (Wat Suthat edition):

V hlavní hale chrámu najdete nejen jednoho z největších Buddhů světa ve stylu Sukhothai, ale také největší malovaná dřevěná vrata v Thajsku. Mají přes 4 metry na výšku, jsou ze vzácného teakového dřeva a maloval je přímo král Ráma II., který byl známý jako talentovaný umělec.

Další momenty a náš cestovní deník najdete také u Davida na blogu. 💛✨

#dvaklucinacestach #watsuthat #giantswing #thailandculture #templehopping #bangkokdiary #travelcouple #czechtravellers #sukhothaiart #wanderwithus

❓FAQ