Wawelský hrad, Dračí jeskyně a Ohnivě dýchající drak v Krakově

Wawelský nevěstinec, kosti na gumičce a plíce v plamenech: Jak nás dostal Krakov

Pokud si po prvním dnu v Krakově myslíte, že polská historie je jen nudná přehlídka barokního zlacení a zbožných pohledů, královský vrch Wawel Vás velmi rychle vyvede z omylu. Tohle místo, které je pro Poláky posvátným symbolem státnosti podobně jako náš Pražský hrad, totiž pod nablýskanou fasádou schovává historky, u kterých by i otrlý senátor červenal.
Nohy už nám sice pomalu vypovídaly poslušnost, ale s vidinou, že uvidíme draka a prozkoumáme středověké podsvětí, jsme s Davidem nahodili batohy a vyrazili směr levý břeh Visly.

Gotický hrad, královi miláčci a kosti, co drží svět pohromadě

Samotný Královský hrad Wawel je architektonický hybrid. Král Kazimír III. Veliký ho nechal postavit v gotickém slohu, ale jak šla staletí, každý další panovník si přistavěl kousek svého, takže tu dneska najdete všechno od renesance po baroko kolem jednoho docela sexy italského dvora.

Hned vedle stojí Katedrála na Wawelu – národní svatyně s tisíciletou historií, kde se králové nejen korunovali, ale taky se tam hromadně ukládali k věčnému spánku. Sarkofágy Vladislava Jagellonského nebo Vladislava Varnenčika jsou sice impozantní řemeslná práce, ale nejvíc nás dostal detail u samotného vstupu do katedrály.

Přímo nad vchodem tam totiž na řetězech visí obří dračí kosti. Místní legenda tvrdí, že tyhle kosti mají magickou moc a pokud by někdy spadly na zem, nastane okamžitý konec světa. Když jsem na ty prastaré fosilie koukal, říkám Davidovi: „Hele, doufám, že ty polské skoby drží líp než tvoje sliby, protože jestli to rupne, tak ten konec světa nestihneme ani probrat u piva.“ Mimochodem, vědci samozřejmě zjistili, že jsou to kosti z mamuta, velryby a nosorožce, ale Poláci si do svých pohádek nenechají mluvit.

Pravda o krakovském drakovi: Jak schovat bordel za pohádku

Pro děti a davy turistů s deštníčky se u Wawelu prodává klasická pohádka o Wawelském drakovi (Smok Wawelski). Všichni známe ten příběh: drak žil v jeskyni, žral panny a dobytek, až ho synové krále Kraka přelstili ovčí kůží nacpanou sírou. Drak dostal žízeň, vypil půlku řeky Visly a praskl.

Krásné, dojemné, plyšoví dráčci se prodávají na každém rohu a dole pod hradem dokonce stojí bronzová socha draka, která každých pár minut reálně chrlí oheň (stačí poslat placenou SMS, což je mimochodem geniální kapitalistický trenažér na peněženky rodičů).

Jenže málokdo Vám řekne, že ta slavná dračí jeskyně (ze které je dneska přístupných 81 metrů) má mnohem šťavnatější a temnější minulost. Po celá staletí se tu totiž nacházel nejznámější krakovský hampejz a doupě hazardu.
Tenhle svatostánek placené lásky a zakázaných potěšení přitahoval úplně všechny – od přístavní chudiny, co propila poslední groš, až po nejvyšší šlechtické kruhy a panovníky, kteří to měli z královských komnat dolů za holkama doslova pár kroků.

Zkrátka, král si odskočil „nakrmit draka“ a v paláci tvrdil, že šel studovat státní listiny. Teprve králi Zikmundovi III. po letech došla trpělivost s tím neustálým řevem z podhradí a nechal doupě nekompromisně zazdít.

Dneska sice v suvenýrech koupíte vysmátého dráčka, ale hned vedle něj visí placka s nápisem „I 🖤 Krakow“ a kondomem. Náhoda? Nemyslím si.

Koperník bez Googlu a plíce v plamenech

Když jsme opustili hradní drby, protáhli jsme se kolem Kostela svatého Ondřeje. To je neskutečně drsná románská stavba z 11. století, která jako jedna z mála odolala brutálnímu vpádu Mongolů v roce 1241. Má kamennou fasádu a úzká obranná okna, takže vypadá spíš jako bunkr než místo pro modlení. Vnitřek sice v 18. století předělali do baroka, ale zvenku z toho ta syrová středověká síla vyloženě stříká.

O kus dál jsme narazili na Collegium Maius, což je nejstarší budova slavné Jagellonské univerzity ze 14. století. Nádherný gotický dvůr s arkádami nás úplně dostal. Dneska je z toho muzeum plné starých knih a vědeckých nástrojů. Studoval tu i samotný Mikuláš Koperník. Tak schválně, schovejte telefony a zkuste si bez Googlu vzpomenout, na co tenhle chlápek přišel? Napovím Vám: zastavil Slunce a pohnul Zemí, což tehdy církev nesla asi tak dobře jako David informaci, že dneska ještě nekončíme.

Na závěr dne jsme se totiž rozhodli pro absolutní kardio masakr: Kościuszkova mohyla. Je to 34 metrů vysoký umělý kopec z let 1820–1823, postavený na počest národního hrdiny Tadeusze Kościuszka. Nachází se na kopci Sikornik a cesta k němu vede skrz krásnou přírodu, což je sice fajn oáza, ale ten výšlap nahoru?
Upřímně, myslel jsem, že tam na místě umřu na celkové selhání organismu.

Moje nohy už dávno nežily a moje plíce regulérně hořely plamenem. David sice taky sotva pletl nohama, ale hrdě tvrdil, že je to v pohodě. Nebylo. Nicméně ten panoramatický 360° výhled z vrcholu na celý Krakov a líně se kroutící Vislu byl tak neskutečně čistý, že jsme tam jen tiše seděli a lapali po dechu. Výhled za ten infarktový stav rozhodně stál.

💡 Praktické okénko „Víte, že…?“

Wawelské dračí kosti: Tento zvyk věšet obří kosti nad vchody katedrál byl ve středověké Evropě docela populární. Mělo to demonstrovat sílu církve nad pohanskými monstry a zároveň to sloužilo jako ochrana před zlými duchy a čarodějnicemi.

Kościuszkova mohyla a hlína z bojišť: Poláci tuhle mohylu stavěli ručně. Lidé z celého Polska sem navíc v pytlích a krabicích vozili hlínu z míst, kde Kościuszko bojoval za svobodu (včetně hlíny z Ameriky, kde pomáhal v ranné fázi války za nezávislost). Je to v podstatě vlastenecký crowdfunding z 19. století.

❓ Nejčastější dotazy ❓